Alfred Nobel na živo!
Ostrava / 17. 09. 2009
Docent chemie Václav Slovák vystupuje v roli Nobela. Nepřistupuje k tomu však ryze vědecky, spíše s humorem a nadsázkou.
„Táto, táto můj, já chci být nejlepší, jsem přece tvůj,“ notuje si začínající vědec Alfred Nobel, horlivě snící o tom, že svou slávou překoná i podnikatelský um svého otce. Podivuhodné na tom je, že se tak neděje v kulisách devatenáctého století, ale v roce 2009 v zaplněném přednáškovém sále Hvězdárny a planetária Johanna Palisy. Když vynálezce tolik proklínaného i potřebného dynamitu začne své vystoupení větou: „Ten dynamit mám s sebou proto, abyste mě poznali,“ publikum pochopí, že nastávající program úplně vážný nebude.
Nejde však o žádný přesun pana Nobela v čase, to se jen docent chemie Václav Slovák, působící na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity, na pár chvil převtělil do jednoho z nejslavnějších vědců světové historie.
„Nápad hrát Nobela vznikl asi tak před rokem a půl. Společně s několika přáteli jsme chtěli oživit dění na Slezskoostravském hradě, a to tak, že budeme pro děti základních škol zábavnou formou přednášet o významných vědeckých osobnostech,“ říká Václav Slovák. Jeho „nobelovské“ vystoupení patří do programu akce Chemie na Slezskoostravském hradě, na které se už třetím rokem Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity představuje veřejnosti. Se snahou zaujmout potenciální uchazeče o vědy a studium.
„Jednu z těch přednášek pana docenta jsem loni na hradě viděla, a tak jsem ho požádala, aby ji u nás zopakoval,“ vysvětluje akademická pracovnice hvězdárny Ivana Marková, které se přednáška líbila.
„K roli Nobela musím podotknout, že jsem si jej vybral z velmi praktického důvodu. On je mi totiž docela podobný, má husté vousy, a tak se kvůli němu alespoň nemusím holit,“ upozorňuje Slovák, jemuž při vystoupení asistuje kolega z univerzity Jiří Kalina v roli kytarového doprovodu. „Nejhorší pro nás bylo vymyslet v samotném počátku to, jak vlastně přednášku o Nobelovi pojmout. Múzy však zapůsobily, ty nápady prostě nějak přišly a nám se povedlo dát dohromady textovou i hudební část programu,“ vzpomínají oba společně na počáteční nesnáze.
To, že nesnáze jsou dávno pryč, dokazuje oslavná píseň o nitroglycerinu – výbušné látce pro dynamit, kterou Slovák alias Nobel zpívá na melodii písně o vrahovi jménem Mackie Messer.
„Na přednášku jsem šel hlavně ze zvědavosti, netušíce, co mě přesně čeká. Nejvíc se mi líbily docela vtipné a zároveň poučné písně,“ svěřuje se jeden z diváků Petr Řehák, který přišel s dalšími dvěma kamarády. Je však třeba dodat, že diváci nepřišli pouze na Nobela ve Slovákově podání. Hned po něm následovala přednáška fyzika Vojtěcha Ullmana z cyklu Astronomické repetitorium na téma Nobelovy ceny za astronomii.
Chemikem od narození
Jeden z písňových textů, které lemují vyprávění o Nobelově životě, říká, že dynamitová horečka je už dávno pryč, ale Nobel pořád žije. Jak je to však s jeho oborem, chemií? „Chemie těžce bojuje s konkurencí humanitních oborů, hodně tedy záleží na tom, zda se lidem v našem oboru podaří vzbudit u mladých zájem o chemii. My se o to snažíme především u dětí prostřednictvím Nobela,“ říká Slovák a pokračuje: „Na Nobela si hraju prostě proto, že to může být prospěšné dětem. Pro mě je to příjemná možnost, jak se odreagovat od každodenních starostí.“
Jestliže osudem Alfreda Nobela byla chemie a vynález dynamitu, pro Václava Slováka platí totéž, jen objekt výzkumu je jiný. „Věděl jsem už odmalička, že chci být chemikem, respektive hned poté, co jsem opustil myšlenku zastávat prezidentský úřad. Ve svém oboru se zabývám procesem samovznícení uhlí, který je dlouhodobě zkoumán na katedře chemie,“ vypráví Slovák.
Mezi těmito dvěma chemiky lze najít jednu podobnost, která je na dálku spojuje. Oba mimo svou vědeckou kariéru udělali ještě něco užitečného pro druhé. Z Nobelova rozhodnutí, darovat majetek na vědecké účely, se každoročně uděluje prestižní Nobelova cena ve vybraných oborech lidské činnosti. Slovák zase svou vědu, chemii, poutavým způsobem přibližuje dětem i dospělému publiku. Zásluhy o popularizaci vědy však nepřipisuje jen sobě. „Nevím, jak se k vědě dostal Nobel, ale mne do konkurzu na univerzitu přihlásila manželka,“ uzavírá vyprávění Slovák.
Článek připraven ve spolupráci s redakcí Solokapr.cz.
