Ostravská geomorfologie zkoumá pseudokras
V listopadovém čísle prestižního vědeckého časopisu Geomorphology (IF=2,11, časopis je v pořadí 4. nejvýznamnějším světovým periodikem v kategorii geologie) vyšel článek ostravských geomorfologů (doc. Pánek, dr. Tábořík, doc. Hradecký), který vznikl ve spolupráci s polskými kolegy - doc. W. Margielewskim, dr. J. Urbanem z Krakova a speleologem C. Szurou. Článek prezentuje výsledky geomorfologického a geofyzikálního výzkumu pseudokrasových jeskyní v polské části Karpat. Výsledky jsou unikátní v tom, že poprvé byly aplikovány metody geofyzikálního výzkumu k prospekci nových, dosud neobjevených podzemních prostor karpatského pseudokasu, a došlo tak k posunutí poznání tohoto složitého fenoménu karpatské přírody. Výzkum probíhal na třech lokalitách, z nichž dvě leží v blízkých Slezských Beskydech, avšak na polské straně (nedaleko známého městečka Wisla). Třetí lokalita (jeskyně Diabla Dziura) je vzdálenější, nachází se v oblasti Pogórze Rożnowskie ve východní části polských Beskyd.
Není příliš známé, že jeskyně nenacházíme pouze v krasových územích (např. Moravský kras, Slovenský kras nebo třeba vzdálenější krasové oblasti na Kubě), které jsou tvořeny rozpustnými horninami (např. vápencem nebo dolomitem), ale i v horninách, které nejsou ke krasovění vhodné. Jeskyně zde vznikají na jiném principu, a to v důsledku rozpadu skalních masivů. K rozpadu dochází následkem gravitačně podmíněných pohybů, tedy především následkem sesouvání. Tento typ podzemních prostor označujeme jako jeskyně pseudokrasové. Existuje velmi těsný vztah mezi výskytem pseudokrasu a přítomností sesuvů, a to především těch, které jsou hluboce založené. Takové podmínky panují ve značné části flyšových Karpat, tedy i těch, které jsou na našem území nebo v sousedním Polsku. A nejsou to malé podzemní prostory. Jedná se o jeskynní systémy, které jsou dlouhé i několik kilometrů. Jsou skutečným přírodním klenotem flyšových Karpat.
V polské části Slezských Beskyd najdeme skutečné giganty: Wislańská jeskyně představuje složitý labyrint chodeb o celkové délce 2275 m. Tato jeskyně teprve čeká na výzkumy ostravských geomorfologů a možné prodloužení za využití geofyzikálních měření je velmi pravděpodobné. V loňském roce se podařilo tímto výzkumem prodloužit druhou nejdelší pseudokrasovou jeskyni v Polsku, a to jeskyni Miecharskou, která tak zvětšila svou délku na 1835 m. Jde o unikátní jeskynní komplex, v němž se nachází i podzemní jezírka a jeskyní protéká vodní tok.
Na české straně Beskyd probíhají v současné době velmi intenzivní výzkumy, které by měly odhalit skutečný rozsah pseudokrasu a hlavně pochopit příčiny jeho vývoje ve vrcholových partiích Moravskoslezských Beskyd. Zatím nejdelší jeskyní je Cyrilka na Pustevnách, kde se v současnosti dokončuje trojrozměrný geofyzikální výzkum. Možná by Vás zajímalo, zda je možné tyto jeskyně navštívit. Tato možnost existuje, avšak je nutné dodržet určitá pravidla a hlavně využít jako průvodce zkušeného speleologa, jelikož se jedná o poměrně nebezpečnou činnost. Pseudokrasové jeskyně vypadají přece jen trochu jinak, než známé a běžně přístupné krasové jeskyně.
Zveřejněno / aktualizováno: 28. 04. 2017
