Island - život v permanentním nebezpečí za zády?

V posledních dnech se v médiích objevují informace o vulkanické aktivitě na Islandu. Zejména jsou tyto zprávy spojeny se sopkou Bárdarbunga. Na jaře v roce 2010 plnily noviny z celého světa obrázky erupce islandské sopky Eyjafjallajökull pod stejnojmenným ledovcem. Během několika měsíců sopka průběžně vyvrhovala sopečný popel do atmosféry i do výše několika kilometrů. Následkem toho byla nucena mnohá evropská letiště uzavřít vzdušný prostor. Obavy celé Evropy se však neztotožňovaly s postoji samotných obyvatel tohoto geologicky aktivního ostrova. Více než o samotnou existenci se báli především finanční krize a poklesu cestovního ruchu.

Islanďané jsou zvláštním národem. Pokrmy, zvyky, kultura, tím vším se mohou zdát člověku z pevninské Evropy obyvatelé tohoto ostrova uprostřed Atlantského oceánu značně podivní. Život na Islandu se odvíjí od velmi nezvyklé mysteriózní severské kultury. Islanďané jsou věřící lidé. Víra však u nich neznamená každotýdenní návštěvu kostela, přestože jsou vesměs křesťané. Velkou úlohu v jejich životě hrají také nadpřirozené jevy, skřítci, obři, duchové, trollové, elfové. Většina Islanďanů tvrdí: „Ne, my na skřítky nevěříme, ale jejich existenci nevylučujeme.“

Život na Islandu nebyl nikdy jednoduchý. Mrazivé zimy bez denního světla, všudypřítomná sopečná aktivita, zemětřesení, množství sněhu a ledu, to vše je při životě na Islandu každodenním chlebem. Celý život byl především v minulosti holým bojem o přežití. Svědčí o tom například i způsob stravování. Veskrze šlo o využití veškerých možností zdrojů obživy. Především konzumace všech dostupných druhů jídel, v němž se  objevovaly v kombinaci se skopovým masem a mořskými produkty. Patrně nejbizarnějším islandským pokrmem, který nedokážou pozřít ani někteří Islanďané, je hákarl. Jedná se o maso grónského žraloka velikého, které je bez předchozí úpravy jedovaté, protože obsahuje vysokou koncentraci amoniaku, neurotoxinu a kyseliny močové. Proto je možné jej konzumovat teprve poté, co leží několik týdnů či měsíců uloženo půl metru pod zemí pod vrstvou písku či hlíny, kde pozvolna fermentuje a tím se zbavuje pro lidi jedovatých látek.

S trochou nadsázky se dá konstatovat, že Islanďané jsou díky všem těmto podmínkám jedním z nejodolnějších národů na světě. Všudypřítomné nebezpečí je nutí být připravenými na každou nepříjemnost a překážku, kterou jim přírodní síly připraví. Kontroverznost jejich života se odráží také v pohádkách, které jsou předčítány dětem. Pro Evropana mohou být velmi zvláštním kulturním zážitkem. Často končí uprostřed děje, bez konkrétního romantického konce vítězství dobra nad zlem a charakteristického poučného charakteru na konci. Nutí tak přemýšlet nad danými skutečnostmi a nechávají člověku určitou svobodu ve vytvoření si svého vlastního názoru.

O připravenosti Islanďanů na všude číhající přírodní nebezpečí svědčí celá infrastruktura státního zřízení. V období kolem Vánoc v roce 2009 byla zaznamenána zvýšená seismická aktivita provázená stovkami drobných zemětřesení. Ta předpovídala možnou hrozbu. Ihned po zjištění těchto informací byly vyhodnocovány státními úřady možná nebezpečí. Důvodem pro obavy byly také tzv. jökulhlaupy, což jsou povodně spojené s vývěrem lávy a natavením ledovce. Především silniční spojení obepínající celý ostrov bylo vážně ohroženo. Bylo tedy přistoupeno k rozkopání některých úseků silnic, aby mohla voda z nataveného ledovce volně odtékat do moře. Prvotním cílem bylo také ochránit vybudované mostní konstrukce, které jsou vzhledem k výstavbě velmi nákladné. Proto byly rozkopány především silniční náspy, které jsou po odtečení povodňových vod lehce obnovitelné a finančně méně nákladné.

Dalším krokem byla zvýšená informovanost občanů žijících v bezprostředním okolí zmíněného vulkánu. Sopka Eyjafjallajökull nakonec skutečně začala 20. března 2009 chrlit lávu a způsobila rozsáhlé povodně. Ovšem lidé v oblasti již byli připraveni na toto nebezpečí a především způsobené povodně nezpůsobily nikterak významnější škody. Obyvatelé i s domácími zvířaty již v té době byli buďto evakuováni nebo se nacházeli v dostatečné vzdálenosti od soptícího vulkánu.

Od dubna poté sopka střídavě vybuchovala a vyvrhovala žhavou lávu. Postupně však vulkanická aktivita pomalu ustávala a v červenci již nebyla aktivita nikterak významná. Samotní Islanďané tuto situaci využili k oslavám. Oslavy a různé příležitosti hrají u obyvatel Islandu velkou roli. Známé jsou výpravy za nočním životem s popíjením všemožných alkoholických nápojů v Reykjavíku, hlavním městě Islandu, které končí až v brzkých ranních hodinách. Proto jakákoliv příležitost je využita a řádně oslavena. Při návštěvě tohoto ostrovního státu se vám tedy může stát, že jste neznámými obyvateli pozvání na některou z těchto oslav a teprve až na ni dorazíte, zjistíte, jaká zajímavá událost se v tu dobu slaví. Mnohdy Vám po příchodu podají plechovku piva a pobídnou, abyste nebyli zdrženliví a popíjeli, co vám vaše tělo dovolí.

Zajímavostí jsou také zprávy, které probíhaly médii v Evropě a Americe. Ty popisovaly nejrůznější případy nebezpečí, od dusivých plynů nacházející se v oblasti sopky, spadu toxického popela až po ničivé záplavy. Samotná krajina již v červenci, čtyři měsíce po erupci, se v okolí sopky Eyjafjallajökull podobala zarostlým skotským pastevním oblastem. Všudypřítomné traviny prorůstaly napadaným sopečným popelem a z dálky se krajina jevila netknutě. Ovce a jiná domácí zvířata na těchto územích spásala vegetaci a nenesla žádné známky katastrofálních předzvěstí a zpráv.

Islanďané jsou tak národem, který v případě některé z globálních katastrof, může být víceméně jeden z nejvíce připravených. Samotný pohled Islanďanů na život je velmi zvláštním poznáním v mysli konzumně žijícího Evropana. Ačkoliv obyvatelé Islandu jsou také velmi konzumním národem, který využívá moderní výdobytky společnosti.

Skógafoss je jedním z největších (60 metrů vysoký a 25 metrů široký) vodopádů na Islandu, napájí jej řeka Skógá, vzdušnou čarou cca 12 km od sopky Eyjafjallajökull (červenec 2010)<br>Copyright: Ostravská univerzita v Ostravě, foto: Václav ŠkarpichMeandrující řeka Skógá před ústím do Atlantského oceánu, vzdušnou čarou cca 14 km od sopky Eyjafjallajökull (červenec 2010)<br>Copyright: Ostravská univerzita v Ostravě, foto: Václav ŠkarpichIslandská dálnice/cesta č. 1 obepínající celý ostrovní stát, vzdušnou čarou cca 13 km od sopky Eyjafjallajökull (červenec 2010)<br>Copyright: Ostravská univerzita v Ostravě, foto: Václav ŠkarpichSeljalandsfoss, jeden z nejznámějších vodopádů na Islandu nacházející se nedaleko pobřeží na jihu ostrova, vzdušnou čarou cca 17 km od sopky Eyjafjallajökull (červenec 2010)<br>Copyright: Ostravská univerzita v Ostravě, foto: Václav ŠkarpichOvce pasoucí travou prorůstající sopečným popelem, vzdušnou čarou cca 11 km od sopky Eyjafjallajökull (červenec 2010)<br>Copyright: Ostravská univerzita v Ostravě, foto: Václav ŠkarpichPohled na sopku Eyjafjallajökull, vzdušnou čarou cca 12 km od sopky Eyjafjallajökull (červenec 2010)<br>Copyright: Ostravská univerzita v Ostravě, foto: Václav Škarpich