Setkání s váženým zoologem z Katedry biologie a ekologie, zapáleným ochráncem přírody docentem Bohumírem Lojkáskem

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

doc. RNDr. Bohumír Lojkásek, CSc.

Narozen: 24. 8. 1951, Frýdek – Místek

Vzdělání:

• Pedagogická fakulta Ostrava, 1972–1976, obor přírodopis-základy zemědělské výroby, Mgr. Diplomová práce: Hnízdní bionomie vybraných druhů ptáků v lužním lese u Polanky nad Odrou.
• Univerzita Karlova, 1978 -1985, obor Systematická biologie a ekologie, Mgr. Diplomová práce: Růst ryb ve vodárenských nádržích Šance a Morávka.
• Univerzita Karlova,1986, RNDr., obor 15–06–9 – zoologie.
• Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, 1991 – 1995, externí vědecká aspirantura, CSc.. Disertační práce: Ichtyocenóza vodárenské nádrže Morávka.
• Univerzita Palackého Olomouc 2003, doc. Habilitační práce: Ichtyofauna říční sítě řeky Odry.

Praxe:

• 1977 – 1988, ONV Karviná, odbor školství
• 1988 – 1991, Pedagogická fakulta v Ostravě
• 1991 – dosud, Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta

Učarovala mu voda a vše živé v ní. Bydlí v Ostravici. Se ženou Hanou má dvě dospělé dcery, na které je moc pyšný. Už má i malého vnoučka a vnučku. V dětství žil s rodiči na vesnici a neustále měl nějaké zvířecí kamarády. Kdo si hraje s vydrami a pejsky a při tom na něj „vejrá“ výr? Možná proto řekl na přednášce, že je nemyslitelné, aby uvažoval o smrti vydry s úmyslem zachránit ryby. Nestaví práva jedněch živočichů nad práva ostatních. Tento skromný člověk na přednáškách nikdy výrazně nezvyšuje hlas, nepotřebuje to. Poutavé vyprávění mu zajistí absolutní klid. Kolegové o něm hovoří s úctou, kterou si zaslouží.

Pane docente, nejprve bych navázala na Váš rozhovor z minulého roku s Hanou Choulíkovou Revitalizace řeky Ostravice – přínos nebo pohroma? Daří se zhotoviteli realizace revitalizace řeky Ostravice s  ohledem na vodní organizmy?

Rybí přechody nejsou hotovy, takže nevíme, zda budou funkční. V každém případě však dojde k významnému narušení charakteru hydraulických poměrů, tj. změně rychlosti proudu v souvislosti se vzdutím hladiny při vytvoření vodního zrcadla. Jde o změny v neprospěch původního společenstva reofilních ryb. Důsledkem bude rovněž změna charakteru dnového substrátu, kde dojde k zvýšenému ukládání jemných sedimentů (rozuměj i bahnitých) a snížení samočistící schopnosti vody.

Supervizor zajišťuje dozor za nemalou částku. Dohlíží i na realizaci funkčních prvků pro živočichy? Má k tomu odbornou způsobilost on a firma?

Dozor na stavbě jistě není ichtyolog a jeho představa o funkčnosti migračních zařízení je proto (při vší úctě) pravděpodobně velmi nízká. Kdyby to byl někdo z odborníků, jistě bych o tom věděl. Dle mých informací stavba není ani dozorována nikým z pracovníků Agentury ochrany přírody a krajiny. Výhodou daných staveb RP je skutečnost, že překonávají jen malé převýšení a při vyšších průtocích vody jsou přelity a ryby mohou volně migrovat oběma směry.

Jak by se podle Vás měl chovat rybář?

Záleží na tom, kdy a za jakých okolností. Pro mě je primární, aby se vzdělával a nepřijímal jen ústně sdělené a zaručeně pravdivé informace od starších kolegů. Stupeň poznání se mění a bez nových poznatků by neměl svoji práci vykonávat. Mám na mysli zejména rybářské hospodáře v Místních organizacích ČRS. Rybářský svaz je totiž občanským sdružením lidí různé profese a různého stupně vzdělání, většinou však nebiologů, kteří velmi často poznají několik ryb, ty umí v různé míře lovit, ale neuvědomují si, že svými rozhodnutími mění biocenózy od horských pramenišť po nížinné toky pouze z pohledu jejich zájmu, bez ohledu na původní společenstva ryb. Rybáře by měly zajímat všechny druhy vodních organismů, neboť jsou součástí potravních řetězců, na jejichž pomyslném vrcholu stojí v určitých úrovních různé druhy ryb. Dosavadní způsob rybářského obhospodařování volných vod, včetně vodních nádrží, je v mnoha případech žalostný, což vidíme z druhové skladby tam žijících ryb a jakosti vody, která s rybím osídlením do značné míry souvisí.

Prý jste koupil kousek řeky Ostravice, jde to vůbec?

Koupil jsem asi 600 m vodního náhonu, na němž kdysi stály hamry a dvě pily. Chtěl jsem se o něj pouze postarat snažit se do něho vrátit život, jak jsem si ho pamatoval z dětství. Byl plný mihulí, ryb a raků. Všechna tato zvířata už tam jsou, i když jich není ještě plno. Nyní se snažím hlavně zabezpečit trvalý přítok vody, aby náhon mohl plnohodnotně vyhovovat ekologickým nárokům zvířat, která tam žijí. Samozřejmě pomalu prořezávám i břehový porost, aby na hladinu proniklo více světla a mohla se pomístně více prohřívat a vytvářet vhodné biotopy i pro plůdek, který se již objevuje po prvních samovýtěrech střevle potoční a pstruha obecného. Chodím a sedávám tam v létě s vnukem a snažím se ho do života kolem vody a ve vodě trošku více zasvětit. Prozatím to vypadá, že mě poslouchá, baví ho to a sám mě tam vodí.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Z profesního života to, že mohu dělat práci, kterou mám rád, baví mě a uspokojuje. Cesta k takové práci nebyla jednoduchá. Vystudoval jsem totiž Pedagogickou fakultu, kde jsem na DP zpracovával ornitologické téma. Ptáci mě obecně baví, ale ještě více tíhnu k rybám. Po škole a po vojně jsem proto šel studovat na UK Praha, a dostal se k nestorovi tehdejší české ichtyologie doc. Otovi Olivovi. Ten byl pak vedoucím mé diplomové práce o rybách vodní nádrže Morávka. Tam tedy prakticky začala moje profesní orientace, která vyústila v roce 1988, přijetím na Pedagogickou fakultu právě proto, že zde chyběl odborník na ichtyologii.

Objevil jste nějaký nový druh?

Jsem profesí ichtyolog a zabývám se faunistikou a ekologií ryb. Takoví lidé, pokud to nedělají na základě molekulární biologie a genetiky, už ve střední Evropě asi nové druhy ryb neobjeví. Od roku 1988 jsem však v povodí Odry objevil mnoho nového z rybího světa, protože tato část státu byla po stránce ichtyologické velmi málo prozkoumána. Univerzita Palackého ichtyologa neměla, brněnská pracoviště se soustřeďovala na Jižní Moravu a z Prahy to sem bylo daleko. Zemědělská škola v Českých Budějovicích vzdělávala tehdy zejména profesionální rybáře pro rybníkářství. Mi se tedy naskytla možnost získávat nové informace o této části říční sítě, což jsem se snažil využít soustavnými průzkumy terénu a pokračuji dodnes. A pokud bych pracoval ještě dvacet let, stále by bylo mnoho věcí, o nichž víme málo a dost problémů, které je třeba řešit.

Setkal jste se s nějakým živočichem, který by Vám nahnal strach?

Ano, byla to mořská ryba ropušnice obecná na Krétě, spletl jsem si ji s nějakou okounovitou rybou. Měl jsem skutečný strach z toho, co se mnou udělá zranění, které mi způsobila.

Je to krutá bolest, během 10 min mi natekly mízní uzliny v podpaží, ruka mi hořela. Bolest naštěstí trvá jen krátce a zhruba do hodiny zas náhle ustoupí. Tehdy jsem si jasně uvědomil, jak člověk ve své pýše nedoceňuje nebezpečí a jak málo připravený bývá na setkání s jedovatými živočichy.

Jste členem nějakého spolku, klubu, svazu? Například klubu přátel Lysé hory?

Nerad se sdružuji do jakékoliv organizace. Z profesního hlediska jsem přirozeně členem české zoologické společnosti v ichtyologické sekci. Jako včelař jsem členem Českého svazu včelařů. Na Lysou chodím často, převážně v zimě, ale důvod je jen tréninkový. Mám to nejblíže, je nejvyšší, takže je nejtěžší na výstup. Naštěstí s výstupy na ni souvisí i řada krásných zážitků se zvířaty, kamarády, východy a západy Slunce a pocitem krásného dočasného povznesení nad denními problémy.

Přemnožení spárkaté zvěře, šíření invazivních nepůvodních druhů je celostátním problémem, má to z Vašeho pohledu nějaké řešení?

Za všemi těmito problémy stojí na počátku neuvážené kroky člověka.

Kdyby bylo spárkaté zvěře skutečně přespříliš, určitě by přišli vlci a vše srovnali. To by ovšem nesměli být na každém kroku stříleni člověkem. Ten si vysoké stavy zvěře velmi přeje, ale zejména pro sebe.

Ve vodách se rozšířil karas stříbřitý, ten zcela vytlačil původní krásnou rybu, karase obecného. Byl zavlečen rovněž člověkem. Dnes díky své strategii rozmnožování obsadil veškeré vhodné biotopy karasa obecného a jeho návrat na původní lokality prakticky znemožnil. Z pohledu hodnoty původních společenstev ryb je to škoda, ale řešení je téměř nereálné. Totéž platí o nepůvodní střevličce východní a naší slunce obecné, která též stačila téměř vymizet z volných vod, aniž by stihla být zařazena mezi legislativně chráněné druhy fauny. Norek americký se u nás choval kvůli kožešině, pseudoekologové rozstříhali klece a vypustili jej do volné přírody. Dnes jeho stavy čítají na 300 tisíc jedinců, vytěsnil tchoře a ve velkém likviduje populace vodního ptactva. V uvedených případech už nám asi zbývá, jen invazivní druhy nepodporovat, ale na zvrácení stavu je už zřejmě pozdě.

Kdo je Vaším vzorem?

Svůj opravdový vzor, k němuž bych vzhlížel, nemám.

Vážím si každého, kdo dosáhl úspěchu nebo o něj usiluje poctivě a dá mu to hodně námahy, jako každý pořádný záměr.

Mezi studenty se proslýchá, že plánujete odchod do důchodu, je to pravda. A jak si představujete sebe v důchodu?

Z části ano, v roce 2014 splním věkové podmínky. Pokud mě bude katedra potřebovat, za určitých okolností bych se na výuce dál podílel. Mám však mnoho dalších aktivit, které jsou na žebříčku mých vlastních hodnot nejméně tak vysoko, jako práce na Ostravské univerzitě. Účastním se řešení mnoha problémů, souvisejících revitalizací krajiny a obnovou jejich biologických i krajinářských hodnot. Podařilo se nám s kolegy vytvořit technickou normu Zprůchodňování migračních bariér rybími přechody (TNV 752321), do níž je zapracována biologizace technických staveb tak, aby vyhovovaly nárokům a schopnostem ryb. Podílím se na přípravě projektů migračního zprostupnění vodních toků pro ryby a potenciálního návratu anadromních migrantů (losos, úhoř) z Baltu Odrou do našich řek. Tyto činnosti mají vliv na práci projekčních subjektů, jejich dopad je dlouhodobý, profesně i duševně mě naplňují a mohu je vykonávat i mimo pracoviště.

Rád bych pokračoval v ichtyologických průzkumech, které v rámci různých projektů provádím nyní. Ta práce je v mnohém jiná než výuka. Dopady jsou praktické, viditelné a okamžitě vystaveny laické i odborné kritice. Často vzpomínám na své první posuzování záměru úpravy potoka Červík ve Starých Hamrech, kdy z technické zprávy projektu bylo zcela „jasné“, že pokud koryto nebude tvrdě upraveno, vodní nádrž Šance bude zanesena štěrky, potok strhne cestu apod. Tehdy jsem se jako jeden z mála postavil proti jeho úpravě na základě zcela evidentních důkazů, že předložena prognóza není reálná. Potok tedy zůstal do dnešních dnů krásný, v neupraveném přírodním korytě, nikomu neškodí a je dál ozdobou údolí. To je jen jeden z příkladů, kdy záchrana kilometru horské bystřiny před stavební lobby je hodnotou, která u mne často převáží nad dopadem odborného článků i v časopise s vysokým impakt faktorem a lze ji vytvořit i mimo akademické prostředí.

Děkuji za rozhovor.

Jana Labajová, aplikovaná ekologie

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022