Mlynář filologem

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

prof. Mgr. Jaroslav David, Ph.D.

„Až mě práce přestane bavit, vrátím se k mlynářské tradici!“

• Pochází z mlynářské rodiny
• Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci
• Od roku 1999 působí jako odborný asistent na katedře českého jazyka FF OU v Ostravě
• Obor činnosti: historická gramatika, onomastika (nauka o vlastních jménech), čeština pro cizince, filmový klub
• V roce 2011 vydal (svoji zatím poslední) knihu Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice
• Jeho největším koníčkem je práce
• Celoživotní motto: Kdo chce, hledá způsob – kdo nechce, hledá důvod.

Proč jste se rozhodl porušit mlynářskou tradici? Kdo nebo co Vás ovlivnilo?

Nejvíce mě ovlivnila paní učitelka na základní škole. No… vlastně tři paní učitelky (smích). Učitelství mě pak začalo lákat víc než být mlynářem.

Nevymlouvali Vám to rodiče?

Vůbec ne. Ale jednou bych se k této tradici chtěl vrátit. Moji rodiče, prarodiče, tety, strýcové. Všichni pracovali někde ve mlýnech.

Takže Vás to přeci jen láká, vrátit se k rodinné tradici?

Rád bych se vrátil. Je to takový můj plán do budoucna. Až mě přestane bavit práce. Dodělám si potravinářskou školu a budu pracovat někde ve mlýně. Ale to už by muselo být něco velkého, co by mě odvedlo od učitelství. Třeba pokud by se změnil přístup studentů, kdyby byli bez zájmu. Pak by mě asi přestalo bavit učit, ale zatím mě práce hodně baví a snad to tak i zůstane.

A jaký impuls Vás přivedl sem, do Ostravy?

Za to vděčím paní docentce Bauerové. To je taková moje osudová sudička. Byl jsem zrovna na vojně, když mi zavolala a nabídla mi práci v Ostravě. Tak jsem to zkusil, taky kvůli přítelkyni, která odtud pocházela, ale to se časem ukázalo jako omyl (smích). Hned po vojně jsme se rozešli.

Nikdy nezapomenu na můj první zážitek. Když jsem přijel do Ostravy, vystoupil jsem na Hlavním nádraží a šel jsem pěšky do centra. Naivně jsem si myslel, že to bude kousek. No nakonec jsem si koupil jízdenku, jel jsem jednu zastávku a vystoupil jsem (smích).

Dneska už je pro mě Ostrava druhým domovem. Drží mě tady hlavně práce, která mě baví a věnuju jí hodně času a taky moje manželka. Samozřejmě že se rád vracím na Vysočinu, ale už to není ono.

Hodně času věnujete práci. Umíte zvolnit?

Volného času nemám hodně. Strašně se těším na Vánoce, ale že bych si udělal jen tak volno a odjel na týden třeba na hory, to ne. Tolik času opravdu nemám. Veškerá má energie směřuje k práci.

A jak relaxujete?

Nejlepší relax je pro mě spánek. Ostatně jelikož jsem vyrůstal ve mlýně, kde byl hrozný hluk, teď usnu kdekoli a nic mě nevyruší. V tom vidím velkou výhodu.

Když se řekne Jaroslav David, hodně studentů si vybaví filmový klub. Kolik času věnujete realizaci a co chystáte na příští semestr?

Moc času mi to nezabere, tohle mě baví a je to pro mě příjemně strávený čas. V zimním semestru se zaměřuji na český film a v letním semestru na film světový. Vždycky si vybírám tak, aby jedna polovina byly filmy, které už jsem viděl a které chci, aby viděli i ostatní studenti, a pro druhou polovinu vybírám filmy, které jsem sám ještě neviděl. Letní semestr bych chtěl věnovat světovému poválečnému filmu, 50. a 60. let.

Michaela Hajná

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022