Život matematika ve světě čísel a neznámých

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

doc. RNDr. Ladislav Mišík, CSc.

Kolegové o něm říkají, že je kliďas a pohodář. Učí na katedře matematiky na Ostravské univerzitě. Studenti všeobecně považují matematiku za obtížnou a ten, kdo ji umí, nemusí být nutně podivný. Jaký je doc. RNDr. Ladislav Mišík, CSc.?

V současné době učí předměty: Teorie míry, Nestandardní analýza, Komplexní analýza. Pochází z Bratislavy z matematické rodiny (otec, starý otec). Když mu bylo 34 let, chtěl zcela zanechat matematické orientace. Po třech letech se však vrátil a našel zálibu v pedagogické činnosti. Ta mu zůstala doposud. Zároveň se věnuje také vědecké činnosti v matematice. Během studií jej nejvíce zaujalo to, že matematika je v podstatě nezávislá na společenské situaci a dá se o ní přemýšlet kdekoliv a kdykoliv.

Pamatujete si na první hodinu, kterou jste strávil za katedrou jako pedagog?

První pedagogické zkušenosti jsem získal jako student čtvrtého ročníku vysoké školy, když jsem nahradil nemocného středoškolského profesora matematiky v dálkovém studiu. Někteří moji studenti byli o generaci starší.

Jaké byly Vaše pocity po této hodině?

Nepamatuji si přesně pocity po první hodině. To učení trvalo asi měsíc a v závěru jsme měli se studenty velice dobré vztahy. Doufám, že se mi podařilo některé přesvědčit, že matematika nemusí být strašákem.

Jak trávíte svůj volný čas? Jak odpočíváte?

Protiotázka: Co je to volný čas? Je několik definicí toho, co je to matematik. Jedna z nich je taková, že matematik nemá pracovní ani volný čas (je to hodně stará definice, dnes by podle ní bylo snad 50% obyvatelů matematiky). Ale vážně, já jsem líný člověk, a tak volný čas trávím většinou starostí o svoje dobro, tj. sportem, procházkami, případně děláním „ničeho“, z čeho čas od času něco vzniká (to poslední je míněno pouze v duchovní rovině). Poznámka: moje definice lenosti je, že líný člověk dělá to, co ho baví. Neznamená to, že by nedělal nic.

Setkal jste se nebo spolupracoval jste s nějakou významnou matematickou osobností?

Měl jsem to štěstí. V měřítku slovenské matematiky (většinu svého produktivního života jsem strávil na Slovensku) jsem osobně znal a znám prakticky všechny významné matematiky od 80. let minulého století. Jmenoval bych snad prof. Kluvánka, prof. Schwarza, prof. Bosáka, prof. Riečana, prof. Šaláta, prof. Neubrunna, prof. Medveďa, z mlaší generace prof. Starucha, prof. Porubského, prof. Mesiara, prof. Dvurečenského, prof. Fečkana. Je těžké vyjmenovat všechny. S několika máme společné publikace. V kontextu světové matematiky si nejvíce vážím spolupráce a společných publikací s prof. Tichym (Rakousko) a prof. Volkmannem (Německo), kteří představují absolutní světovou špičku v oboru. Anebo společný jogging s tehdejším předsedou Francouzské matematické společnosti prof. Michelem Waldschmidtem (mimochodem, ač o asi 10 let starší, byl rychlejší než já).

Navíc si myslím, že několik velice významných matematických osobností je také na Ostravské univerzitě a mám to štěstí být jejich kolegou.

Byla pro Vás matematika jasná volba? Uvažoval jste o studiu něčeho jiného?

Byla to pro mě více-méně jasná volba. Vzhledem k mému původu a lenosti to byla optimální cesta vystudovat vysokou školu. Matematiku můžete dělat všude, a když se daří, pak vám prakticky bez dodatečných prostředků stačí vlastní hlava. V období puberty jsem také zvažoval studium psychologie, ale naštěstí lenost zvítězila.

Proč jste chtěl zanechat matematické orientace, když Vám bylo 34 let?

Chyběl mi smysl mé práce. Seděl jsem v Matematickém ústavu SAV nad abstraktní matematikou a za okny budovy byl reálný život. Chybělo mi propojení. Matematika je krásná ale dle mého cítění, všechno co není propojeno se životem „za okny, mezi lidmi", je umělé. Samozřejmě, může to být vzrušující, zábavné, fascinující, ale je to pořád umělé. Tak jsem se vydal do nemocnice „pomáhat lidem", ale nakonec jsem nikomu nepomohl.

Spolupracujete v současné době na projektech či výzkumu?

Ano, pracuji v rámci projektu „Metody soft computingu s aplikacemi pro superpočítač“ v Centru Excelence IT4Innovations, projektu „Distribuční a metrické vlastnosti číselných posloupností a jejich aplikace“ GAČR a také ve dvou menších mezinárodních projektech.

Existuje oblast matematiky, které jste se doposud nevěnoval, a přesto byste ji rád poznal?

Toto je otázka, která mě bude určitě pronásledovat do konce života. Myslím si, že na dnešní poměry jsem relativně „univerzální“ matematik, který (díky mládí stráveného ve společnosti špičky slovenských matematiků) má jistou představu o všech hlavních směrech matematiky. Navzdory tomu (nebo spíše právě proto) bych se strašně rád naučil více o tom, jak svět vlastně funguje, tj. matematické fyzice a matematické statistice.

Proč se podle Vás učí matematika v nematematických oborech?

Díkybohu, že se ještě učí! V minulosti se k vzdělávání přistupovalo z jiných motivů a šlo o věcnou stránku toho, co obor potřebuje. Podle mého názoru by si každý přírodovědec a  většina společenských vědců zasloužili (potřebovali) kvalitnější matematické vzdělání. O tomto tématu by bylo možné napsat samostatný rozhovor. Dnes jsou hlavním kritériem peníze. V praxi to značí, co katedra vynaloží na matematické vzdělání svých studentů, to ztratí pro svůj rozpočet.

Jak využíváte matematiku ve svém životě?

Znovu je to otázka na celý rozhovor. Matematika je všude, někde zjevně, někde skrytě. Na elementární úrovni je zjevně například v různých finančních otázkách (půjčky, úvěry, atd.), sázkách, optimalizaci elementárních problémů. (Např. jestli půjdu na zastávku tramvaje nebo autobusu, pokud znám frekvenci jejich odjezdů?) Já matematiku využívám pouze na této elementární úrovni a těším se z každého svého nového poznatku. Lidé s vyššími ambicemi samozřejmě mohou využít matematiku (nebo spíše matematické vzdělání a myšlení) ke kariérnímu růstu. Podle mě to je a v budoucnu bude stále víc velká devize „úspěšných“ (ve smyslu dnešní definice úspěšnosti) lidí.

Na závěr důležitá poznámka. Každý z nás využívá matematiku, přesněji výsledky práce matematiků, fyziků a techniků prakticky neustále. Ta je tiše skryta ve veškeré technice, bez které si už dnes život neumíme představit. A zejména ti, kteří se hlasitě chlubí, že matematiku nemají rádi. Tohle platí obecně, nejen co se týká matematiky. Málo si vážíme práce vědců a techniků.

Jaké je Vaše nejoblíbenější číslo?

Nemám oblíbené číslo. Kdysi jsem z osobních důvodů preferoval číslici 4. Pro většinu matematiků jsou favoritem čísla π, e, i.

Známý fyzik Richard Feynmann hrál na bonga. Hrajete také na hudební nástroj?

Hudba je moje velká mezera. Co se týče poslouchání, mám oblíbené kusy jak v klasické, tak i v moderní hudbě. Ale nehraju na nic a zpívám velice falešně.

Na druhé straně, možná o tom veřejnost neví, je poměrně silná pozitivní korelace mezi matematikou a hudbou. Znám mnoho lidí, kteří jsou současně velice kvalitní matematici a hudebníci.

Mimochodem, knížky Richarda Feynmanna o fyzice mám připravené na čtení v penzi. A ještě jedna poznámka, četl jsem jeho životopis a nepamatuji si, že hrál na bonga. Na druhé straně si pamatuji, že byl expertem v otevírání zámků, a kdyby nebyl úspěšným fyzikem, možná by byl bohatým kasařem. (Další aplikace matematiky?)

Co považujete za největší problém v současné době?

To je velice složité, znovu je to téma na celý rozhovor. Kdybych měl jmenovat jeden trend, který mě děsí, tak je to povrchnost. Já sám jsem dost povrchní, takže mám na to speciální čidla. Ale když vidím, jak jsou stanoveny kritéria úspěšnosti (v dnešním smyslu), tak si mnohdy připadám jako hluboký myslitel.

Co Vás přimělo jít učit do ČR?

Náhoda. Já jsem tenkrát učil v Bratislavě na Technické Univerzitě a souběžně na dvou gymnáziích. Bylo toho na mně příliš. Můj dlouholetý kolega a kamarád, a zároveň tehdejší vedoucí Katedry matematiky na PřF OU, mě oslovil, zda bych nechtěl přijít do Ostravy. Souhlasil jsem s tím, že po pár letech se vrátím do Bratislavy. To bylo před čtrnácti lety a pořád jsem tady.

Čtrnáct let je dlouhý čas. Zřejmě se Vám tady zalíbilo?

Máte pravdu, zalíbilo se mi tu. Jednak se mi líbily pracovní podmínky (líbí se mi dodnes) a hlavně jsem tady pro sebe našel jakýsi vnitřní prostor. V Bratislavě jsem měl přespříliš vztahů a často jsem byl jejich otrokem. Těch důvodů je samozřejmě víc: milí lidé, pěkná příroda v okolí, bydlení blízko školy, lepší finanční a pracovní podmínky a další. Už nyní se cítím být na 50% Ostravákem, ač jsem tady pouze necelou čtvrtinu života.

Děkuji za rozhovor.

Bc. Lucie Schaynová

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022