Bryologie pro „nebryology“ aneb lidsky o mechorostech

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

doc. RNDr. Vítězslav Plášek, Ph.D. se narodil v roce 1972 v Zábřehu na Moravě. Vystudoval systematickou biologii a ekologii na univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 1998 působí na Ostravské univerzitě v Ostravě jako vyučující výtrusných rostlin. Je považován za specialistu v oblasti epifytních mechorostů, jak říká, „těch co rostou na stromech“, konkrétně čeledi Orthotrichaceae. Je výkonným redaktorem recenzovaného Časopisu Slezského zemského muzea, člen České botanické společnosti, tajemník Moravskoslezské pobočky ČBS, člen Hlavního výboru Bryologicko-lichenologické sekce ČBS, člen Slovenské botanické společnosti, člen Britské bryologické společnosti a člen Americké bryologicko-lichenologické společnosti. Pro vědu objevil tři nové taxony mechorostů, z nichž nejmilejší je pro něj mech s názvem Orthotrichum moravicum (šurpek moravský), který objevil společně se svými studenty v Beskydech u obce Staré Hamry v roce 2006. Podílí se mimo jiné na mezinárodním výzkumném projektu, jehož hlavním cílem je studium epifytních mechorostů v Chile. I přesto, že se považuje za patriota, je pro něj nejkouzelnější zemí na světě právě zmíněné Chile – “Chile je ráj pro biologa, najdete zde úplně vše, poušť, prales, hory i moře“. V současnosti bydlí v Havířově se svou manželkou a dva a půl roku starou dcerou.

Vědec je širokou veřejností většinou vnímán jako vážená osoba, jejíž tvář je zdobena hlubokými vráskami, které jsou odrazem neustálého přemýšlení nad věcmi více než vznešenými, pro běžné smrtelníky nepochopitelnými. Žijí v jakémsi vlastním světě, který se může někomu zdát nesmyslným, někomu naopak fascinujícím. Ať se řadíte mezi tu a nebo onu skupinu, vězte že rozhodně ne všichni vědci jsou vrásčití či nevrlí.

Člověk, který byl natolik velkorysý a dovolil mi proniknout do nitra své duše, je přesvědčivým důkazem toho, že vědec může být přívětivý, empatický, vtipný, citlivý, může mít smysl pro humor i pro krásu. Kladete si otázku o kom, že to vlastně mluvím?

Řeč je o panu doktorovi Vítězslavu Pláškovi, bryologovi, který působí již od roku 1998 na přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity v Ostravě.

On sám se za špičkového vědce nepovažuje, i přesto, že je ve vědecké sféře velice činným. O čemž mimo jiné svědčí i cena rektora Warminsko-Mazurské Univerzity v Olštýně – pana prof. dr hab. Józefa Górniewicza, která byla doktoru Vítězslavu Pláškovi udělena v březnu roku 2010 za projekt, který byl zaměřen na studium epifytních mechorostů rodu Orthotrichum.

„Biologie je úžasná věda o úžasných věcech“, motto pana doktora Pláška. Zaníceného biologa a obdivovatele přírodních krás.

Již od dětství jste chtěl být bryologem? Nebo jste chtěl být policistou či popelářem, jako každý malý kluk?

Musím se přiznat, že jsem v dětství neměl žádné vysněné povolání. Pravdou je, že jsem byl hodně ovlivněn svým otcem, který vyučoval na střední škole biologii a tělocvik. Každý rok mě brával na lyžařský výcvik a velice se mi zalíbilo, jak pěkný vztah otec se studenty má. Zároveň se v rodině i předpokládalo, že půjdu v otcových stopách. Což se také stalo.

Chápu-li to tedy dobře, biologii jako takovou jste začal studovat mnohem později?

Ano. Začal jsem nejprve studovat učitelský obor biologie – chemie na přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. Ale biologie zde nebyla probírána do takové hloubky, jak jsem si představoval. Proto jsem změnil obor a přestoupil na  systematickou biologii a ekologii na téže Univerzitě.

Jak na toto Vaše rozhodnutí reagovali rodiče?

Rodiče mě přemlouvali, ať zůstanu u učitelství – je to perspektivní povolání, budeš mít dva měsíce prázdnin, pravidelný plat – typické rodičovské důvody. Ale já jsem cítil, že mě srdce táhne jinam.

V tu chvíli jste už tedy věděl, že budete bryologem?

Co ze mě bude, nad tím jsem opravdu nepřemýšlel. Pro mě bylo hlavní, že budu studovat biologii, která mě vždy bavila. Slabost jsem měl pro cévnaté rostliny, zejména pro hořce. Jak jsem říkal, otec vyučoval biologii, takže mě v této činnosti podporoval a předal mi mnoho cenných informací. Ale mechorosty mě nikdy výrazněji nepřitahovaly.

Kdy tedy přeskočila jiskra mezi Vámi a mechorosty?

Stalo se to na přednášce pana RNDr. Zbyňka Hradílka, Ph.D., který se zabývá právě mechorosty. Svou přednášku zakončil slovy: „O víkendu jedu do terénu, a jestli by měl někdo z vás zájem, může jet se mnou“. A tak jsem jel a od té chvíle jsem věděl, že budu bryologem.

Přece jenom bryolog je nevšedním povoláním. Musí mít člověk pro práci bryologa nějaké speciální předpoklady?

Myslím si, že člověk žádné speciální vlastnosti ani předpoklady mít nemusí. Bryologem může být jak muž, tak i žena. Bohatě vám postačí chuť do práce, nadšení, odhodlání, pečlivost a trpělivost. Samozřejmě člověk musí počítat hlavně s časovou náročností a s tím, že se bude celý život učit novým věcem případně psát vědecké články, jezdit na konference. Pokud chcete být dobrým bryologem, musí být tato práce pro vás zároveň koníčkem i zaměstnáním.

A pro vás je vaše zaměstnání koníčkem?

Nad tím nemusím vůbec přemýšlet, ano je. Mám flexibilní pracovní dobu, dostanu se do nejrůznějších koutů světa, poznávám mnoho zajímavých lidí. Co víc si člověk může přát.

Máte dosti náročné povolání. Jste časově jistě hodně zaneprázdněn. Jak dokážete skloubit svůj profesní a soukromý život?

V době, kdy jsem neměl žádnou rodinu, věnoval jsem veškerý svůj čas studiu mechorostů. Ve škole jsem sedával do pozdních nočních hodin. Mechorosty byly mou jedinou prioritou. Po té přišla svatba, narození dcery a já jsem se stal rodičem na plný úvazek. Pracovní povinnosti musely jít na nějakou dobu do ústraní, ale naštěstí ne na moc dlouho, protože mám velice tolerantní manželku, která mé pracovní vytížení dokáže akceptovat. Za což jsem jí velmi vděčný.

Máte nějaký způsob odreagování, koníček, který Vám pomůže zapomenout na starosti všedního dne?

Hraji na klavír v ostravské bluesové kapele QZH Blues Band. Před 2 lety jsme vydali CD s názvem 21 gramů. Abyste rozuměla, můj otec hrál v jazzové kapele a chtěl, abych byl hudebně gramotný. Začal jsem tedy hrát na klavír. Nadšení mi ale vydrželo jen čtyři roky a poté mě to jednoduše řečeno přestalo bavit. Teď se k hraní vracím zpět a musím říci, že lituji toho, že jsem tehdy u klavíru nezůstal.

Smím se zeptat proč zrovna 21 gramů?

21 gramů je váha lidské duše, tvrdí lékaři. A bluesová hudba je hlavně o duši.

Máte nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout. Nebo jste se vším maximálně spokojen?

Momentálně se snažím o to, aby časopis Slezského zemského muzea, jehož jsem redaktorem, dosáhl světové úrovně a získal impakt faktor. Jinak jsem více méně spokojen.

Dle mého názoru nejsou mechorosty příliš atraktivním tématem. Myslíte si, že má laická veřejnost zájem o mechorosty?

Upřímně řečeno si myslím, že ne. Bude potřeba veřejnosti mechy přiblížit a nějak srozumitelně představit jako velmi zajímavé a vlastně nejstarší žijící rostliny na planetě. Vždyť snesou srovnání např. s latimérií, dinosaury a podobnými organismy – jenže to lidé nevědí. V tom sám za sebe cítím ještě velký dluh, i když na několika populárně-naučných publikacích jsem již spolupracoval.

A chtěl byste říci nějakou „zajímavůstku“, perličku o mechorostech, která by mohla upoutat pozornost?

Možná by se něco našlo. Jako správný bryolog jsem chtěl vědět jak takový mechorost chutná a musím vám říci, že to není zrovna kulinářský zážitek. Mechorosty mají nahořklou chuť, a co se týče jejich výživové hodnoty, je velice nízká. Člověk z nich rozhodně neztloustne a ani nezíská potřebné živiny.

Na závěr, dal byste lidem užitečnou radu či informaci ohledně mechorostů?

Lidé by měli mít neustále otevřené oči a všímat si mechorostů a nechat se okouzlit jejich nenapodobitelnými strukturami. Mechorosty působí uklidňujícím dojmem a jsou z hlediska estetické stránky velice atraktivní. Je to svět, který je probádán pouze z tisíciny a má nám co nabídnout.

Lucie Fialová

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022