Dva měsíce prázdnin na Taiwanu - pod hladinou i nad ní

Zvu vás na poutavé vyprávění našeho oceánologa prof. Zdeňka Ďuriše o dvouměsíční pracovní stáži na Taiwanu, kam jel společně se dvěma našimi studentkami doktorského studia...

Představa dvou měsíců dovolené strávených na exotickém ostrově na druhé straně zeměkoule zní určitě lákavě. Již méně romantická je skutečnost, že nešlo tak úplně o dovolenou - plných osm týdnů jsme totiž strávili za mikroskopy, počítači, nebo v molekulární laboratoři. Celé září a říjen 2017 jsme s doktorskými studentkami, Aničkou a Pavlínou, absolvovali stáž na Taiwanu (‘Tchajvan‘), ostrově o rozloze zhruba poloviny ČR ležícím u jihovýchodního pobřeží Číny. Poměrně sušší tropická jižní část přibližně 500 km dlouhého ostrova se jakoby vypíná směrem k Filipínám, zatímco průmyslový a urbanisticky přetížený sever je spíše subtropický, vlhký, čnící svým temenem k Číně, Hongkongu a jižním japonským ostrovům. Centrální vysokohorský hřbet ostrova (max. výška těsně pod 4 000 m n. m.) se hustými deštnými pralesy svažuje jak k bouřlivým skalnatým břehům Tichého oceánu na východě, tak k rozsáhlé zemědělsky hustě využívané a obydlené plošině na západě na východě hraničící s písčitými plážemi Jihočínského moře.

Vyhlášené, a taiwanskými turisty hojně vyhledávané mořské akvárium na nejjižnějším skalnatém cípu ostrova, leží v rozsáhlém, zelení oplývajícím areálu u břehů Jihočínského moře. Jeho součástí je i mořské muzeum spolupracující s místními univerzitami a disponuje i výzkumnými laboratořemi. A zrovna Laboratoř mořské karcinologie byla naším primárním cílem. Přes trochu zavádějící název, nepodílíme se tam na výzkumu rakoviny, ale ‘raků’. Obě tato slova zcela odlišného významu mají společný původ ve slově „rak“, ale to je již jiný příběh… Těmi raky ale byli na Taiwanu mořští korýši rakům příbuzní, a to mořské krevety žijící v symbiózách s jinými organizmy.

Areál muzea oplývá tropickou květenou, jeho část je parkově upravena, značná rozloha je porostlá neprostupnou džunglí, ale několik udržovaných stezek umožňuje pohodlný průchod napříč hustými porosty i podél uměle vytvořených sladkých i slaných vodních tůní. Aniž bychom museli opustit areál, mohli jsme obdivovat bohatou faunu hmyzu i plžů, žáby, ještěrky i gekony, a letos i 3 druhy jedovatých hadů, dále ptactvo, místní veverky a dokonce i stádečko jelenovitých… A občas i makaky v korunách stromů či na střechách budov. Rozervané skalnaté pobřeží nabízelo při odlivu možnost fotografování a lovení drobných tvorů obývající skalní tůňky, šnorchlování v těch větších, nebo průzkum trhlin a jeskyní vytlučených příbojem. Motorka nám umožňovala rychlý přesun v areálu i výjezdy do okolí na nákupy tropického ovoce do města, na výlet do hor, do džungle, za kraby -houslisty - do ústí řek, nebo na jiná pobřeží.

Laboratoř mořské karcinologie (rozumíme si... :-)) v regionu Kenting na jihu Taiwanu má pro nás několik neodolatelných předností před všemi pro mne známými destinacemi. Je tisíce mil daleko od mého domácího působiště, a tudíž izolováno (jak jsem naivně doufal) od všech akademických a jiných povinností. Když jste vybaveni klíčem od budovy, lze se v klidu a třeba i přes celou noc nerušeně věnovat práci, na kterou doma téměř nezbývá čas. Ubytování je zajištěno přímo v areálu a stravu vám přinesou téměř pod nos. Taiwanská kuchyně je vyhlášená a oblíbené „lunch-boxy“ jsou příjemně levné, a jejich výběr pestrý. Laboratoř je vybavená vším nezbytným pro odlovy a rozbory zoologických vzorků, mikroskopování, fotografování a kreslení korýšů, sladká i slaná vod, wifi a automat na horkou vodu na kávu a čaj jsou samozřejmostí. Jedinou vadou na kráse, kterou jsem letos ke své nelibosti zaregistroval v laboratoři mořské karcinologie, bylo to, že místo pohodlné relaxační pohovky v klidném zadním koutu laboratoře se tam letos objevila jen její poměrně slabší alternativa – křeslo… I ve vědě je tedy stále co zlepšovat.

Ale to hlavní, proč již několik let navštěvuji toto pracoviště, je naprosto jedinečná sbírka mořských krevet a krabů, kterou za deset posledních let shromáždil její vedoucí, a zároveň náš taiwanský hostitel, dr. Chia-Wei Lin, specialista na systematiku a ekologii “polokrabů“, tj. skupiny korýšů podobných, ale nepříbuzných krabům. Rozbor a identifikace jeho sbírek je pro nás vzrušující adrenalinovou záležitostí, protože zahrnuje neobyčejně různorodou směs pro nás často vzácných druhů a zdroj sice čekaných, ale neméně vzrušujících objevů. Vzorky tkání odebraných z různých druhů jsou pro nás neocenitelným zdrojem materiálu pro analýzy DNA a studium fylogeneze těchto korýšů. Díky své početnosti a četným vazbám na různé hostitelské organizmy (mořské houby, korály, sasanky, sumky, ježovky, hvězdice, měkkýše, aj.) jsou skvělou modelovou skupinou pro studium evoluce symbiotických vztahů na korálových útesech. Dovolují nám tak nahlédnout na cesty, jimiž se ubírala historie tvorů závislých na soužití s jinými tvory, na jejich adaptace a odštěpování nových druhů, na šíření po světových oceánech a osvojování si nových hostitelů. Bočním produktem těchto studií jsou ale i četné nově objevené a dříve neznámé druhy mořských korýšů, jejichž publikování (tj. něco jako vytvoření křestního listu) se v rámci spolupráce s taiwanskými partnery nyní zdárné rozvíjí. Studium biodiverzity, tvorba faunistických prací a pečlivé publikování nových druhů a rodů jsou živými tepnami masívní vědní základny, na níž stojí, a o jejíž výsledky se opírají, naprosto všechny ostatní biologické disciplíny i řada na nich závislých aplikovaných oborů.

Třebaže práce v laboratořích pokrývala naši celodenní aktivitu a protahovala se dlouho do noci, našli jsme si občas chvilku i na kratší fotografické výlety do okolí, později posunuté kvůli bohatému „nočnímu životu“ do pozdních hodin. Nebyl to problém, již kolem 18. hodiny se vždy rychle setmělo. Noční život jsme upřednostnili i pro své badatelské potápěčské ponory na vybraných odlehlejších lokalitách a získali tak nejen další čerstvé úlovky krevet a nové druhy, ale i neocenitelná data, fotografie a bezprostřední osobní vjem prostředí a hostitelů, které tito tvorové obývají.

Zatímco náš tým v redukovaném počtu dvou účastníků pokračoval v revizi materiálu a zahájil textové práce na pěti dílčích faunistických publikacích („pejprech“ pro ty, kdo již zapomínají naši mateřštinu), Pavlína se počátkem třetího týdne přesunula vysokorychlostním vlakem během závratné dvouhodinové jízdy na sever přes hlavní město Taipei do Keelungu, kde proběhla cílová část její stáže – získání zkušeností v hlavním centru taiwanské karcinologie (opět, doufám, si rozumíme). Drobné i významnější rozdíly ve vybavení a fungování laboratoře, postupy a přístupy v molekulárních analýzách a ve zpracování dat při studiu diverzity korýšů na excelentním pracovišti National Taiwan Ocean University spolu se získáním cenné série vzorků a nových sekvencí DNA jsou tyto zkušenosti přínosem pro naše studie a řada poznatků již byla zapracována do metodik našeho týmu na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity. Neméně bohaté jsou ale i Pavlíniny zkušenosti ze studentského a univerzitního života na Taiwanu.

Druhý z obou měsíců našeho pobytu na Taiwanu částečně ovlivnily tři tajfuny, které se prohnaly kolem ostrova, aby nakonec pustošily severní část Vietnamu, nebo Japonsko. Třebaže byly menší a letos se nám vyhnuly (na rozdíl od r. 2015, kdy jsme si v na vlastní kůži pocítili sílu megatajfunu jen nějakých 200 km od jeho centra), vysoká oblačnost, deště, ostrý vítr, ale zejména rozbouřené a kalné moře nám na jihu zabránily pokračovat v úspěšných nočních ponorech. Místo toho jsme v trochu klidnějším mezidobí navštívili rybářské přístavy asi 2 hodiny jízdy autem severně od muzea k prohrabávání čerstvých úlovků. Tamější rybáři loví vlečnými sítěmi na dně v hloubkách až 300 m. Aniž bychom se ztotožňovali s tímto již mnohověkým tradičním rybolovem a jeho pustošivým vlivem na biotu mořského dna, alespoň jsme zachránili pro vědu a univerzitní sbírky řadu naprosto úžasných a neuvěřitelně cenných exponátů již hlubokomořských korýšů, ale i ryb a jiných organizmů. Jen díky velmi přísné sebekázni (kvůli naprosto mizerným rezervám váhového limitu našich zavazadel pro zpáteční let), jsme nenabrali metráky těchto organizmů. A jen s těžkým srdcem se pak dívali, jak tisíce těchto již mrtvých drobných i větších tvorů, z nichž většina by byla ozdobou muzejních i univerzitních sbírek, mizí mezi čelistmi silných strojů v sousední provozovně a mění se na nevábnou kašovitou rybí moučku, využívanou v zemědělství při chovech drůbeže a hospodářských zvířat… Výzkumné týmy na Taiwanu však z rybářských přístavů již získaly mnoho vědeckého materiálu, jež naplnil řadu odborných statí a knih. O jedné takové, byť ne z těchto přístavů, uvažujeme i my.

Zdeněk Ďuriš (oceánolog, Katedra biologie a ekologie PřF OU) a studentky Ph.D. studia Katedry biologie a ekologie PřF OU (Anna Šobáňová a Pavlína Frolová)

Zveřejněno / aktualizováno: 20. 12. 2017