OU > O univerzitě > Struktura univerzity > Fakulty a ústavy > Přírodovědecká fakulta > O fakultě > Aktuality

Ostravská univerzita

  • Obrázek

Rozhovor s děkanem Přírodovědecké fakulty OU

Konec roku je pro všechny obdobím bilancování a výhledů do budoucna. Nejinak je tomu i u nás. Děkan Přírodovědecké fakulty doc. RNDr. Jan Hradecký, Ph.D. nedávno obhájil své křeslo a čeká na potvrzení ve funkci od rektora Ostravské univerzity prof. MUDr. Jana Laty, CSc.

Jak jste prožíval rok plný osmiček?

Možná je škoda, že jsme jako Přírodovědecká fakulta nevstoupili do těch osmičkových oslav razantněji. Samozřejmě se do oslav zapojila celá řada akademiků a podíleli jsme se například na vysazení Stromu republiky v Husově sadu. Někomu to možná může připadnout marginální, ale já si myslím, že je třeba si podobné milníky, ať už ty pozitivní nebo ty méně pozitivní, připomínat. Obzvláště některá ta smutnější výročí totiž výrazně rezonují v dnešní době, která je zvláštní a mnohdy ne moc optimistická. Hlavně bychom to měli připomínat mladé generaci, protože mi připadá, že někdy na to rezignujeme a v rámci našich přírodovědných oborů se podobnými otázkami příliš nezabýváme. A to i přesto, že svoboda je i pro bádání a akademické prostředí naprosto zásadní. Myslím si, že málokdo z nás by se chtěl ocitnout v éře před listopadem 1989, kdy na vysokých školách v podstatě žádná svoboda nebyla, vše spadalo pod nějaké stranické výbory a nikdo nemohl jen tak něco říct. A to je třeba si v sobě nést, protože na svobodě stojí akademické prostředí.

Jaký byl pro Přírodovědeckou fakultu rok 2018?

Byl určitě náročný, protože byl spojený s řadou organizačních změn. V podstatě dvakrát jsme měnili tajemníka, a to nebylo pro nikoho snadné. Rok 2018 zároveň přinesl i úspěchy, kdy jsme začali řešit hodně projektů Grantové agentury České republiky a stabilizovali jsme řadu týmů na naší fakultě. Právě tyto úspěchy nám ukázaly, že sice máme dost lidí, kteří dokáží přinášet kvalitní projekty, v závěru roku jsme už ale neměli kapacity pro získání dalších projektů. Řekl bych, že obdobné to bude i v dalších letech a vždy to bude záležet zejména na kvalitě našich pracovníků, asi více než na moderním vybavení. Co se určitě podařilo, to jsou akreditace, protože ty pro nás byly velkou neznámou. Jsem rád, že až na pár momentů jsme to zvládli, byť ještě před sebou máme jejich dopracování a získání celé šíře akreditačních práv pro studijní programy, které vyučujeme. Kromě toho jsme přepracovali původní studii na rekonstrukci budovy A. Ukázalo se totiž, že ministerstvo školství poskytne na podobné opravy univerzitám méně peněz, a tak jsme museli hledat chtě nechtě úspory.

Je něco, co byste vyzdvihl?

Obzvlášť si cením toho, jak pracovníci ekonomického i projektového oddělení zvládli změny na postu tajemníka a dokázali vedení fakulty i ve složitých chvílích pomoci. Rád bych jim za to i veřejně poděkoval. Jmenovitě Pavle Janíkové, Pavle Janoschové, Lence Herokové, Elišce Kulové, Petrovi Fajovi a naší personalistce Lucii Malovcové. Vytvořili kompaktní tým, který poskytuje jak akademikům, tak vedení výbornou pomoc, přestože agenda je čím dál tím komplikovanější a složitější.

V posledních letech se ve velkém rozšiřuje mezinárodní spolupráce. Jak se dařilo Přírodovědecké fakultě na tomto poli?

Já si myslím, že se povedla prolomit určitá pomyslná bariéra vůči „velkému světu univerzit“. Sebevědomě jsme vyrazili do světa a jednali s renomovanějšími a mnohem většími univerzitami o spolupráci na institucionální úrovni. Jak se ukazuje, máme zahraničním partnerům co nabídnout. Podařilo se nám společně s Centrem mezinárodní spolupráce navázat celou řadu oficiálních spoluprací s univerzitami na Taiwanu, v Japonsku, Indii, Maroku či třeba Austrálii, máme tedy partnery na všech kontinentech. Kromě toho se připravují první Joint Degree programy a úspěchem je pro nás zisk kreditové mobility s Čínou. Tyto smlouvy a memoranda dávají reálný předpoklad pro další spolupráci. Teď je ale důležité, aby se uváděly v život. To znamená, aby doktorandi, akademici získávali prostředky, vyjížděli tam, a využívali zázemí nasmlouvaných institucí, které si z hlediska rankingu stojí mnohdy lépe než my. Chceme také samozřejmě vyslat co nejvíce studentů na mobilitu a obohatit tak jejich profil absolventa. Teprve pak můžeme z mezinárodního prostřední v budoucnu těžit, a získávat třeba impulsy pro další rozvoj.

Co Přírodovědeckou fakultu čeká v roce 2019?

Budeme řešit akreditace u studijních programů, kde existovalo riziko, že bychom nemuseli uspět. Dále nás budou čekat akreditace doktorských studijních programů, které jsou pro nás velmi důležité z pohledu kvality a institucionální prestiže. Počítám také s tím, že se nám podaří rozšířit práva pro habilitační a profesorská řízení na naší fakultě. Klíčový úkol pro nás samozřejmě bude získat stavební povolení pro rekonstrukci budovy A v centru Ostravy, požádat o finanční příspěvek a začít realizovat rekonstrukci. To ovšem tedy s přesahem do dalších let. Ve vzduchu visí i další příležitosti, ale o nich snad jindy.

Chystá Přírodovědecká fakulta v příštím roce nějaké novinky pro uchazeče?

Uchazeči se určitě nejen v příštím roce můžou těšit na nově koncipované moderní studijní programy, které buď už máme akreditované, nebo se na akreditaci chystáme. Naši absolventi by díky změnám měli být flexibilnější a měli by být lépe připraveni na současné požadavky trhu práce. Rozhodně tím nerezignujeme na teoretickou přípravu studentů, jen zkrátka chceme, aby se dokázali lépe orientovat v současném prostředí, které je velmi rychlé a vyžaduje kontinuální změny v učení, přípravě a dovednostech.

Jak moc je třeba reagovat na současné uchazeče?

Určitě je pro nás v rámci dalších let výzvou reagovat na nastupující generaci studentů, která je už od útlého věku ovlivněná internetem a odlišným způsobem pracuje s informacemi. My jako vysokoškolští pedagogové totiž dost často na studenty pohlížíme tak, že něco neumějí nebo jsou v něčem špatní. Nevím ale, zda dobře reflektujeme to, že jsme v něčem zaspali, protože třeba v USA už vzdělávací instituce na tuto generaci reagují. O tomto vývoji samozřejmě na akademické půdě mluvíme a jsem rád, že v rámci našeho Centra pro výzkum vzdělávání v přírodovědných oborech a talentmanagement bude vznikat skupina, která by se měla zabývat tím, jak podpořit kompetence vysokoškolských pedagogů z hlediska práce s touto novou generací.

Zvládneme podle Vás najít vhodný přístup k nastupující generaci studentů?

Určitě to nebude jednoduché, protože si třeba budeme muset zvykat na úplně nový model výuky, který může přinést tvrdý střet s realitou. Jako pedagogové totiž máme v hlavě zaběhnutý nějaký mechanismus, který vychází přímo ze způsobů, jakými jsme byli sami vzděláváni. Rozhodně chceme, aby se tu studenti cítili dobře. To samé ale musí platit i pro vyučující, protože nechceme, aby rezignovali, protože jsou „vyhořelí“ z toho, že často vůči studentům překonávají nepřekonatelné překážky. Hlavním klíčem k dosažení vzájemné spokojenosti bude komunikace. Měli bychom hlavně začít mluvit o tom, jak výuku vůbec realizovat. Ukazuje se totiž, že klasická výuka, kdy učitel stojí před skupinou studentů, ne vždy funguje. Spíše přichází doba, kdy pedagogové začnou pracovat víc konzultačně a v menších skupinách, což se již mnohdy i děje. Měli bychom novou generaci studentů lépe na univerzitní prostředí adaptovat. Musíme o ní víc vědět a získávat o ní více informací. Ať už o jejích znalostech, kompetencích nebo reálných potřebách. Jedině tak budeme schopni naplňovat vize a očekávání studentů anebo jim je tak pomůžeme nacházet. Jsme rádi, že již začalo fungovat Poradenské centrum Ostravské univerzity a že společně můžeme nalézat cesty, jak lépe připravovat novou generaci našich absolventů.

Co byste popřál všem pracovníkům a studentům do roku 2019?

Určitě na prvním místě zdraví, pohodu v profesním i osobním životě a inspirativní a přátelskou atmosféru na Přírodovědecké fakultě a celé univerzitě tak, aby nám všem studium i práce dělaly radost.


Zveřejněno / aktualizováno: 19. 12. 2018

facebook
instagram
twitter
rss
social hub