Profesor Pánek se s výzkumem čtvrtohorních sesuvů dostal na stránky prestižního časopisu

Geomorfolog ostravské Přírodovědecké fakulty profesor Tomáš Pánek zmapoval možný vliv klimatických změn na velké sesuvy čtvrtohor. Se svým výzkumem se dostal na stránky prestižního časopisu Earth-Science Reviews. V článku „Landslides and Quaternary climate changes—The state of the art“ hledal zároveň také možnou paralelu se současností.

Vědci poslední dobou ve velkém řeší, vliv globálního oteplování na narušení stability svahů. Zkoumají tak dopady častějších přívalových srážek, ústup ledovců, tání trvale zamrzlé půdy nebo změny ve vegetačním pokryvu. I když mnozí odborníci provázanost sesuvů s těmito procesy nepopírají, ani zdaleka si nejsou mírou role klimatických změn jistí. V různých světových regionech se totiž dopady těchto jevů liší – někde se počet sesuvů zvyšuje a jinde se naopak stabilita svahů zvyšuje a sesuvů ubývá.

Profesor Tomáš Pánek z katedry fyzické geografie a geoekologie ostravské Přírodovědecké fakulty hledal odpověď na možný vliv klimatických změn na sesuvy ve čtvrtohorách. Opřel se především o svůj dlouholetý výzkum velkých prehistorických sesuvů v různých částech světa (Karpaty, Krym, Kavkaz, Turecko, Argentina atd.) a o jejich databázi, kterou vytvořil.

„Někdo jezdí po světe lovit největší ryby, já jezdím po lokalitách největších světových sesuvů a snažím se pochopit proč vznikly. Data ukazují, že odpověď není zdaleka univerzální a záleží na typu krajiny. Mnoho sesuvů, které patří mezi rekordmany co do velikosti, vzniklo na přechodu mezi chladnějšími suchými a teplými vlhkými obdobími. Většinou se ale ukazuje, že období největšího nárůstu četnosti sesuvů přichází až se značným zpožděním za prvořadými změnami klimatu. V zaledněných oblastech se například nejmohutnější sesuvy vyvíjejí až několik tisíc let po ústupu ledovců,“ přibližuje profesor Tomáš Pánek.

Podobně rozsáhlá globální studie, jakou provedl profesor Pánek, zatím nemá ve světě obdoby. I tak je ale se závěry opatrný. „Dosavadních dat o výskytu sesuvů ve čtvrtohorách na úrovni celé Země je příliš málo na to, abychom udělali v tomto ohledu zcela jednoznačné závěry,“ vysvětluje.

Překvapivých zjištění při zpracování dat profesor Pánek nashromáždil více. Zjistil tak například, že v tropických oblastech ve čtvrtohorách vznikalo více sesuvů v sušších periodách, protože chyběl stabilizující vegetační kryt.

„Díky tomu že nejsušší oblasti Země nebyly zdaleka vždy tak suché, nacházíme v centrální Sahaře jedny z největších sesuvů na Zemi. Zajímavá je bezesporu i výrazná vazba vzniku sesuvů na vzestupy hladin světového oceánu na počátku meziledových dob,“ doplňuje profesor Tomáš Pánek.

Článkem výzkum profesora Pánka rozhodně nekončí. V současnosti řeší hned dva dlouhodobé projekty Grantové agentury České republiky.

„V příštích letech se budeme intenzivně věnovat obřím sesuvů v argentinské Patagonii, od příštího roku to vypadá na zahájení mezinárodního projektu s italskými kolegy v oblasti východního Kavkazu. S jedním z nejvlivnějších geomorfologů současnosti, profesorem Oliverem Korupem z Potsdamu pak začínáme pracovat na studii, která se týká největších světových megasesuvů a možností predikce, kde se tyto katastrofy mohou v budoucnosti objevit,“ uzavírá profesor Tomáš Pánek z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.

Časopis Earth-Science Reviews patří k nejprestižnějším časopisům v celém široce vymezeném okruhu věd o Zemi a má jeden z nejvyšších impakt faktorů v daném odvětví (IF 2018 = 9.53, tj. stejná hodnota jako např. věhlasný mezioborový americký časopis PNAS). Zveřejňuje pouze články, které mají globální charakter a týkají se aktuálních a zcela zásadních témat o fungování naší planety.

Zveřejněno / aktualizováno: 17. 10. 2019