Veřejná generálka inscenace: Plešatá zpěvačka

První opravdové divadlo představili studenti katedry germanistiky 27. dubna 2010 v novém dramaticko-divadelním studiu Filozofické fakulty. A nastudovaným titulem byla první hra absurdního dramatu „Die kahle Sängerin“ (ve francouzském originále „Cantatrice chauve“, česky „Plešatá zpěvačka“) Eugena Ionesca (1909-1994) z roku 1948 (poprvé uvedena v roce 1950).

Není bez zajímavosti, že kdesi na počátku této hry stojí Ionescova zkušenost s učebnicí angličtiny jako cizího jazyka, o níž Ionesco napsal toto: „Začal jsem se učit anglicky a v učebnici jsem narazil na šokující pravdy: Týden má sedm dní. Podlaha je dole a strop nahoře. Tyto věty mi připadaly tak závratné a nevyvratitelné, že jsem o nich začal uvažovat ne kvůli angličtině, ale zíral jsem na ně jako na fundamentální pravdy, v nichž je třeba nalézt hlubší smysl. Po pravdách obecných přišly na řadu pravdy detailní. Ve třetí lekci byly představeny dvě osoby, o nichž dodnes nevím, zda existovaly, nebo zda to byla fantazie. Pan a paní Smithovi, anglický pár. K mému překvapení sdělovala paní Smithová panu Smithovi, že spolu mají několik dětí, že oba bydlí v okolí Londýna, že se jmenují Smithovi, že jejich služka se jmenuje Mary, že se již dvacet let přátelí s Martinovými a že jejich dům je hrad, neboť Angličanův dům je jeho hrad. Lidé jsou roztržití, a je tedy dobré si připomenout, na co člověk zapomněl nebo co mu není dost jasné. Po pravdách detailních došlo na pravdy okamžiku. Např. že Smithovi právě povečeřeli nebo že podle anglického času je 9 hodin...“. (Ionesco 1954)

Plešatá zpěvačka je hra o vyprázdněném jazyce, který se stal prostředkem vzájemného nerozumění, hra o odcizeném člověku, žijícím bez starostí, v nudě, v duchovním úpadku. Kromě toho je to však zároveň hra vtipná a veselá. Škoda, že semestr je tak krátký a že zápočtů a zkoušek je tak mnoho. Zdalipak se aspoň na podzim dočkáme reprízy?

Zveřejněno / aktualizováno: 01. 12. 2016