Povídání o Kavkazu s RNDr. Vincencem Kopečkem

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

Kavkaz je místem, kde se mísí ruské, evropské a východní vlivy, což z něj dělá výjimečnou oblast. Bohužel v nedávné minulosti Kavkaz zastihlo několik konfliktů, a proto jej má mnoho lidí zafixováno jako nestabilní a nebezpečný region. Doc. RNDr. Vincenc Kopeček, Ph.D. je člověkem, jehož vášní je právě Kavkaz a podnikl tam již několik cest. Ke své vášni se dostal během studia politické a kulturní geografie na Ostravské univerzitě.

RNDr. Vincenc Kopeček (vlevo) na ázerbájdžánských svazích Kavkazu

Čím vás Kavkaz tak zaujal?
Jako studenta mě fascinovala pestrost věcí, o kterých se dá v rámci Kavkazu psát, což mi dávalo spoustu námětů na seminární práce. Začínal jsem s pracemi o Abcházii a Adžárii. Následně jsem se zabýval karabažským konfliktem ve své diplomové práci. Roku 2006 byl na Kavkaze zrovna klid, žádná revoluce ani válka, tak jsem se tam vydal. Když jsem tento region projel křížem krážem, zjistil jsem, kolik ukrývá přírodních a architektonických krás, zajímavých lidí a lidských osudů. Utvrdilo mě to v tom, že tohle je region, který mě zajímá.

Jak jste si Kavkaz představoval před svou první návštěvou? Lišila se pak představa od reality?
Musím říct, že moc ne. Před Kavkazem jsem měl zkušenosti s Balkánem a Ruskem. Bylo to zhruba to, co jsem očekával. Na druhou stranu, vždycky člověka překvapí něco nového.

Co nového překvapilo vás? Dalo by se říct, že mě překvapuje, jak moc se Kavkaz změnil od té doby, kdy jsem tam byl poprvé.

V čem se současný Kavkaz liší?
V Arménii a Gruzii, kde jsem byl vícekrát, je patrný obrovský ekonomický a turistický rozvoj. Dále lze vidět vznik střední třídy, což je určitě dobře. Na druhou stranu se trochu z těchto zemí vytrácí jejich kouzelná poetika. Tbilisi, které jsem poznal v roce 2006, bylo špinavé a rozbořené. Dneska tam najdete moderní obchody, restaurace apod. Za 4 roky se v této oblasti udál obrovský posun, který je srovnatelný s tím, co se u nás dělo na začátku 90. let.

Opravené a neopravené ulice gruzínského hlavního města Tbilisi

Kavkaz asi nepatří mezi klasické turistické destinace. Měl jste z něčeho obavy, než jste se tam vydal? Bál jste se během svých cest?
Obavy jsem určitě měl. Gruzie měla v době, kdy jsem se tam chystal, velmi špatnou pověst. Nakonec však byla jedinou zemí, kde se mi nikdy nic závažného nepřihodilo. Problémy jsem měl spíše v Ázerbájdžánu nebo Arménii, ale ty se daly předpokládat. Byly to situace, které mohou nastat kdekoliv. Dále jsem měl obavy z tzv. smrtící pohostinnosti tamních lidí, což v praxi znamená, že je vám nabízeno stále větší a větší množství alkoholu, které nelze odmítat. Někdy z toho mohou vyplynout nepříjemné situace, jako třeba pokus o loupež, který se mi zrovna přihodil.

Mohl byste jej nějak popsat?
V Baku se mě ujal jeden trošku česky hovořící Gruzín, který se rozhodl, že mě provede městem, ale za chvíli to skončilo popíjením vodky a piva. To se mi sice moc nezamlouvalo, ale bylo velmi těžké se ho zbavit. Poté chtěl své peníze, které investoval do mého pohoštění, vrátit. Díky mým nemalým rozměrům to však skončilo dohodou (usmívá se).

Takže jste vaši útratu zaplatili půl na půl?
Víceméně. Vrátil jsem mu půlku peněz a ke konfrontaci nedošlo.

Jsou toto výjimečné případy? Jak se vlastně zdejší lidé chovají k cizincům?
Typickým rysem celého Kavkazu je, že lidé jsou opravdu přátelští. Každý národ se chlubí tím, že je pohostinný. Ve městech pohostinnost pramení spíše z uvědomění lidí a není vždy úplně přirozená. Přesto se mi v Tbilisi stalo, že za mě jeden Gruzín zaplatil jízdné v městském autobuse, protože jsem nevěděl, jak se platí. Pokud přijedete na venkov, pohostinnost je naprosto automatická. Jste cizinec, jste jejich host a tím jste pro zdejší lidi zajímavý. Všichni si s vámi chtějí popovídat a pohostit vás.

Jak místní reagují na to, když řeknete, že jste z České republiky?
Odezva je vskutku přívětivá. Většina lidí Česko zná, což nebývá za hranicemi Evropy pravidlem. První reakce sice často bývá „Čechoslovakija“, ale většinou o naší samostatnosti vědí a obdivují naše poklidné rozdělení. Často se setkávám s bývalými sovětskými vojáky vzpomínajícími na to, jak sloužili například ve Frýdku-Místku či Olomouci. Nikdy jsem se nesetkal s problémem proto, že jsem Čech. Tamní lidé si České republiky většinou váží a diví se, jak dobře jsme zvládli přechod od komunismu k demokracii.

Ve které zemi se vám osobně líbilo nejvíc?
Poslední dobou se nejlépe cítím v Gruzii, protože se mi zdejší lidé zdají velice pohodoví. V Ázerbájdžánu je cosi stísněného, co vyplívá ze zdejšího nedemokratického režimu. V lidech je cítit, že nežijí ve svobodné společnosti. Z Arménů čiší silný nacionalismus a s Ázerbájdžánci je spojuje to, že návštěvníkovi často vykládají své dějiny, přičemž sebe kladou do role těch nejlepších. Gruzíni mají takových potřeb méně a téma nacionalismu a náboženství pro ně není většinou základem konverzace.

Setkal jste se s nějakými nepříjemnostmi ze strany nedemokratických režimů v těchto zemích?
Člověk musí respektovat to, že ani jedna země není klasickou demokracií. V Arménii jsem se dostal do blízkosti rezidence tehdejšího prezidenta Kočarjana, kde na mě pak mával voják kalašnikovem a ukazoval mi, ať jdu pryč. To by se asi v Evropě nestalo. V Ázerbájdžánu člověk vidí, že vztah běžného občana a policie je, mírně řečeno, ambivalentní – policie není chápana jako složka režimu, která má lidem pomáhat. Na vysoké škole v  Baku jsem se zúčastnil diskuze o karabažském konfliktu a atmosféra byla nesmírně napjatá, dokud se neukázalo, že mezi námi není žádný stranický funkcionář, který by pak dělal studentům problémy.

Zničené karabažské město Agdam

Chystáte se v dohledné době opět na Kavkaz vypravit?
Dříve či později ano. Pokud se mi to nepovede příští rok, tak přespříští určitě. Kdyby to bylo v rámci nějakého univerzitního projektu, tím lépe. Rád si ale region užiju i jako turista. Je tam ještě mnoho věcí, které jsem neviděl, a mnoho pohoří, která jsem neprozkoumal.

Děkuji Vám za rozhovor. Doporučil byste našim čtenářům Kavkaz navštívit?
Určitě není proč se bát cestování na jižní Kavkaz. Pro středoevropana je to úžasná destinace. Gruzie je vhodná jak k objevování památek, tak i k lenošení u moře či horské turistice. Tato země má vše, co může turistická destinace nabídnout. Je to krásný region a vřele ho všem doporučuji. Člověk by měl ale počítat s tím, že služby zde nejsou dokonalé.

Lukáš Mutina,
Politická a kulturní geografie, KSGRR

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022