Průvodcovství není práce, ale záliba...
UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.
- narozen 1953
- prezident České geografické společnosti
- působiště: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity
- specializace: národnostní problematika, regionální identita, percepce geografického prostoru
Hodinové ručičky ukazují 12:50. Má nervozita a hlavně zvědavost stoupá na maximum. Za deset minut mám mít schůzku s významnou osobností geografie. S člověkem, kterého řada studentů považuje za svůj vzor, docentem Tadeuszem Siwkem. Hlavou mi probíhají desítky myšlenek. Jak to bude probíhat? Bude ochotný odpovědět na všechny otázky, a co když něco pokazím? „Neboj se, uvidíš, že to proběhne dobře,“ vzpomenu si na spolužákova slova. „Je to odborník, se kterým se výborně spolupracuje. Je vstřícný a chápavý.“ Už přichází. K pozdravu připojuje úsměv a mě začíná být jasné, že není třeba být nervózní.
Jste velmi váženou osobností geografie, hodně lidí vás obdivuje a váží si vás. Ale jak jste se vlastně ke geografii dostal? Můj zájem se vyvíjel již od dětství. Prvky určité geografické zvídavosti jsem měl už v prvních ročnících základní školy. V té době sice nešlo o geografii v pravém smyslu slova, ale určité náznaky zde byly, například, když jsem se snažil na své okolí zapůsobit tím, že jsem místo obyčejného obrázku nakreslil obrys Afriky. Vždycky jsem se zajímal o svět a osobně si myslím, že geografie a historie jsou dva základní obory, které by snad měly zajímat každého člověka. Protože, ať žijeme kdekoliv, většinou nás zajímá, co se v dané lokalitě i mimo ní nachází a zároveň, co se zde událo, ať už jde o včerejšek, či období před několika lety.
Existuje nějaká osoba, která Vás v rámci tohoto oboru výrazně ovlivnila?
Konkrétní osobu bych asi těžko jmenoval. Samozřejmě rodiče byli ti, kteří mně podporovali a pomohli mi, abych v sobě probudil zájem o svět a četbu.
V rámci modulu cestovního ruchu, který přírodovědecká fakulta nabízí všem studentům Ostravské univerzity, přednášíte v kurzu Služby průvodcovství. Ten, kdo kurz navštěvoval, ví, že jste sám průvodce dělal. Co pro vás tato práce znamenala?
Průvodcovství většinou vykonávají vysokoškolští studenti jakou svou dodatečnou aktivitu, ale musím říct, že já začal trošku později. Během svého magisterského studia jsem tuto možnost nezaregistroval, takže s průvodcovstvím jsem začal až po vysoké škole. Šlo ale pouze o koníček. Později, když jsem nastoupil na doktorandské studium, se tato záliba stala i mým dodatečným zaměstnáním při studiích. Mou hlavní motivací byla touha poznat svět. Protože v té době, tedy za minulého režimu, bylo cestování velmi obtížné. Bylo mi jasné, že ke splnění svého snu se budu muset spojit s nějakou cestovní kanceláří. Ale oficiálně jako průvodce jsem nebyl nikdy zaměstnán.
Jak dlouho jste v oblasti působil?
Šlo o delší období. Jako průvodce jsem působil asi dvacet let. První půlka tohoto období spadala do minulého režimu, kdy jsem byl vděčný za to, že jsem se mohl dostat na Západ. Dokonce jsem se v té době párkrát podíval do Řecka a jednou jsem byl i v Istanbulu, což bylo pro obyčejného člověka prakticky nemožné. Později, díky pádu komunismu a otevření hranic se cestování začalo mohutně rozvíjet. V té době jsem byl ve výhodě, neboť byla velká poptávka po lidech, kteří mají s průvodcováním nějakou zkušenost a svět alespoň trošku znají. Takže v 90. letech jsem si vynahradil vše, o co jsem byl v minulém režimu ochuzen.
Předpokládám správně, že jste byl průvodcem po památkách?
Ano převážně jsem jezdil na poznávací zájezdy.
Kterou nejzajímavější zemi v rámci průvodcovské praxe jste navštívil? Co vás tam nejvíce zaujalo?
Kdybych měl jmenovat z těch zemí, které jsem navštívil v rámci průvodcovství, tak bych mohl zmínit i hodně vzdálené a exotické země, např. Izrael, Indii. Ale z turistického hlediska na mě největší dojem udělalo Řecko. Řecko vnímám jako zemi se zajímavou krajinou a bohatou historií, která je cestovatelsky velmi vděčná.
Kdy jste se rozhodl, že byste chtěl změnit svou oblast působnosti a skončit s prací průvodce? Co, nebo kdo byl tím podnětem, a na co jste se vlastně v té době začal soustředit? Na tuto otázku vám nedokážu přesně odpovědět. Nemůžu totiž říct, že bych měl v životě období, kdy bych se živil průvodcovstvím, skončil a poté nastoupil do jiné práce. Průvodcovství bylo pro mě vždy jen koníčkem, který mě provázel nejen obdobím doktorandského studia, ale i obdobím, kdy jsem již pracoval. Takže se nedá říct, že bych s průvodcovstvím skončil a nastoupil třeba na vysokou školu jako vyučující. Dělal jsem obě aktivity souběžně.
S tím také souvisí má další otázka. S ohledem na vaše průvodcovské schopnosti, neuvažoval jste někdy nad tím, že byste v rámci katedry pořádal exkurze?
Popravdě řečeno moc ne. Za tu dobu, co zde působím, jsem organizoval pouze jednu exkurzi a to do Polska.
A proč ne? Právě díky Vašim praktickým zkušenostem byste studentům měl jistě co nabídnout.
Abych řekl pravdu, tak po určité době mě průvodcovství přestalo lákat. Po těch dvaceti letech praxe jsem si uvědomil, že se již netěším na každý nový zájezd a na to, co tam zažiju, co budu muset řešit, jaké lidi tam potkám apod. Nejspíš i to byl důvod, proč jsem si od průvodcovství dal pauzu. Musím říct, že formálně jsem neskončil, neboť mám na průvodcovství živnostenský list, který stále platí a tak se můžu kdykoliv sbalit a znovu kamkoliv vyrazit jako průvodce. Ale jak říkám, už mě to tolik neláká, myslím si, že jsem si toho užil dost. I když kdoví, možná až budu v důchodu, tak se k tomu vrátím.
I přesto z Vaší odpovědi cítím, že Vás cestování nepřestalo bavit. Ráda bych se tedy na závěr našeho rozhovoru zeptala: „Máte nějaký svůj cestovatelský sen?“
Cestovatelský sen? Těžko říct, existuje spoustu koutů světa, které jsem ještě nenavštívil. Nebyl jsem například v Japonsku, na Blízkém Východě a ani v Jižní Americe. Takových míst je prostě mnoho, člověk má neustále co objevovat. Takže pokud máte možnost, vycestujte do světa.
Monika Lopatová,
Sociální geografie a regionální rozvoj
Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022
