Trochu „jiní“ studenti

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

Když před čtyřmi lety otevřeli na přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity poprvé kombinovanou formu studia biologie, hned jsem se přihlásila. Konečně bylo možné studovat dálkově obor, který mě vždycky zajímal a který jsem dřív studovat nemohla.

Společně se mnou nastoupilo asi 30 dalších lidí, během studia se náš počet snižoval, až se vykrystalizovala parta asi 14ti lidí, kteří studium dotáhli do zdárného konce. Byli jsme studenti různého věku, zaměstnání, zálib a rodinného zázemí, ale nic z toho nehrálo při studiu roli. Drželi jsme dost při sobě, společně jsme překonali úskalí nejobávanějších předmětů (např. statistiky ), užili si několik skvělých terénních cvičení a dopracovali se až k promocím.

Zajímalo mě, jaká byla motivace mým bývalých „spolubojovníků“, jak vnímají studium s odstupem času a co se jim škola přinesla.

1. Co tě motivovalo k tomu, aby ses přihlásil(a) ke studiu ekologie?

Pavla : „Motivovala mě moje kolegyně z práce a pak možnost začít znova studovat, navíc na vysoké škole. Na začátku jsem měla obavy, jak to při zaměstnání budu zvládat. Prostě aplikované ekologie byla pro mě jedinečnou šancí vrátit se po 10 letech do školy. Lákala mě i možnost získat diplom a mít možnost změnit v budoucnu práci.“

Jirka : „Mě motivovalo několik věcí najednou. Jednak obecný zájem o přírodu vůbec a snaha povýšit tento zájem na určitý vyšší „level“, než je pouhá amatérská posedlost. Druhou hlavní motivací bylo zvýšit si kvalifikaci, ať už související s mojí původní kvalifikací nebo ve smyslu nových znalostí v oboru biologie a ekologie. Třetím zájmem bylo vytvořit si podmínky pro možnou změnu zaměstnání

Lenka: Vždycky jsem měla zájem o přírodu a aktivity s ní spojené, proto jsem si také vybrala studium ekologie, které moje dosavadní vědomosti rozšířilo. Další motivací bylo získat vysokoškolské studium a něco dokázat. Na studium jsem se dala z čistého zájmu o obor a uvažovala jsem taky o možné změně zaměstnání v budoucnu, ale to pro mě nebylo rozhodující.“

Alena : „Co mě motivovalo ? Mě zajímala tematika ochrany přírody a obecně biologie a ekologie vždycky, protože mám tak nějak pocit, že „po nás potopa“, je docela blbý způsob přístupu. Není mi jedno, co se kolem mě děje a není mi jedno, jak se chováme k přírodě a přírodním zdrojům. Myslím si, že by to nemělo být jedno nikomu.“

Tomáš: „Moje studium bylo výsledkem náhod bez vyšších cílů, stimulů, natož motivací. Nebylo těžké se přihlásit, ale dokončit studium, za což vděčím vynikající partě.“

2. Jak těžké bylo zvládat studium při práci, dalším studiu, rodině apod.?

Pavla: „Studovat při práci není žádná procházka růžovým sadem. Opravdu to vyžaduje hodně trpělivosti, hlavně musíte mít podporu v rodině, u partnera nebo dětí. Pro mě bylo nejtěžší začít se naučit znova se učit a obětovat víkendy a dny volna psaní seminárek a přípravě na zkoušky. Zase jsem ale měla prázdniny, kdy jsem musela chodit „jen do práce“. Moc vážím toho, že mi studium umožnil zaměstnavatel“.

Jirka: „Myslím, že to je dost nelehké. Kromě vlastní snahy to bezpodmínečně vyžaduje i pochopení ze strany kolegů v práci a hlavně rodiny. Přesto, že škola velmi solidně vycházela nám „dálkařům“ vstříc, ten souběh školy a zaměstnání je obtížný a času je tak prostě vždycky málo! Ale kontakt s podobně spřízněnými dušemi zase člověku mnohem více dá, než trocha té honičky vezme“.

Lenka: „Studium při práci bylo chvílemi opravdu časově náročné (naštěstí mi v zaměstnání vyšli vstříc a poskytovali mi potřebná volna). Touha po vzdělání byla obrovská, ale kdybych k tomu ještě měla děti, po třech letech by asi nevěděli, kdo jsem“

Alena: „Haha, no to je vůbec tak na esej či knihu. Myslím si, že to je nepřenosná zkušenost, kdo nezažil, nepochopí. Pokud chodíš do práce a do školy, tak už prakticky všechno ostatní musí jít stranou, pokud to chceš dělat na nějaké úrovni. Obecně si myslím, že dálkoví studenti, dle mé zkušenosti přistupují ke škole odpovědněji, protože dělání zkoušek na víc pokusů je prostě nereálné. Takže se většinou připravují důsledněji a vůbec mají větší přehled a nadhled. Možná i méně iluzí, někdy víc chuti a nadějí, ale méně sil. Já jsem to začala studovat kvůli sobě a navazující studium už prakticky opravdu jen kvůli titulu. Vím, že kdybych s tím sekla, tak už bych se k tomu nevrátila, už jsem studiem unavená“.

Tomáš: „Já byl rozhodnutý studium ukončit možná 10 až 20 krát. Byl jsem na sebe zlý, z důvodu jakéhosi sebemrskačství. Při pohledu na své okolí jsem si připadal jako vůl. Zkrátka, nebylo to jednoduché, ale vždycky jsem si řekl, že dokud mě za límec nevyvedou před vrátnici a nenakopnou mě, tak tam chodit budu“.

3. Co považuješ za jednoznačný přínos studia a co naopak považuješ za zbytečné nebo málo uplatnitelné?

Pavla: „Mně se otevřely nové obzory. Vůbec jsem netušila, co všechno je možné studovat, navíc jsou dneska úžasné možnosti, docela závidím mladším ročníkům. Za zbytečné považuji memorování se textu bez pochopení smyslu, v jednom předmětu jsme se měli učit definice ze zákona, to mi přišlo zbytečné, když si danou legislativu můžu vyhledat. Měla jsem to štěstí, že na dálkové studium nastoupila skvělá parta lidí, vzájemně jsme si pomáhali a výborně si rozuměli, kvůli nim jsem se do školy skutečně těšila. Byl to taky osvěžující únik mimo každodenní pracovní realitu. V současné době pokračuji s některými kolegy z předchozího oboru na prezenčním studiu, to je časově ještě náročnější, ale myslím, že i to zvládneme“.

Jirka : „Já jsem byl takřka maximálně spokojený a nějaká zásadní kritika mě nenapadá. Inu, výborní spolužáci i učitelé...... Jestli bych ale mohl navrhnout jisté mírné změny ve výuce ekologie do budoucna, které z praxe vidím jako žádoucí – bylo by myslím dobré klást větší rozsah i důraz na výuku legislativy ochrany přírody a procesů s tím souvisejících. Taky by bylo myslím dobré zapojit do výuky určitý větší podíl technických znalostí (spalovací procesy, odstraňování škodlivin atd.) a znalostí zdravotnických (účinky cizorodých látek jako speciální předmět apod.). Po stránce odborně biologické asi není co vytýkat“.

Lenka : „Už samotné studium beru jako obrovský přínos do života, nic z toho nepovažuji za zbytečné, uplatnění jsem prozatím nehledala, v přírodě se teď cítím jako ryba ve vodě“.

Alena : „Přínosem je pro mě rozhodně zkušenost, větší přehled v dané tématice, větší přehled o tom, co se vlastně všechno zkoumá a dělá. Taky více informací o lidech, kteří se tím zabývají a hlavně o sobě – že jsem schopná. Rozepisovat se, co je málo či méně uplatnitelné, je asi zbytečné. Obecně si myslím, že vysoké školy, resp. obory poskytované na VŠ neregují na poptávku trhu. Studují se obory velmi obecně a počet studentů absolventů nereaguje na skutečnou poptávku. Ono vždycky je něčeho moc a něčeho málo, ale to už je jen odraz toho, co člověka baví a co mu naopak jde méně a méně ho zajímá.“

Tomáš :“Obor aplikovaná ekologie patří mezi nejneuplatnitelnější obory. V případě, že by se platilo školné, nikdy bych tento obor nestudoval. Za přínos považuji větší osobní rozhled a diplom“.

4. Cokoliv, co bys chtěl říct na závěr a co se vztahuje ke studiu (zkušenosti, postřehy, atd...)

Pavla : „Určitě bych všem, kteří váhají, zda začít znova studovat, doporučila, ať studovat jdou. Myslím, že určitě nebudou litovat“.

Jirka : „Byly to pro mě na OSU skvělé roky, maximální spokojenost. Nejvíce oceňuji terénní výjezdy, kdy člověk opravdu objeví kolem sebe spoustu nových věcí, které dříve ani neviděl. Nenechat se odradit drobnými individuálními maličkostmi, neboť i s dočasně protivným pedagogem lze obvykle vyjít !“

Alena : „Všichni jsme supermani a zasloužíme si udělat si víc času na sebe, rodinu a vůbec na cokoli, co se netýká školy a práce. Absolvování vysoké školy je zejména o výdrži, sebeobětování, ústupcích. Ale je to rozhodně velmi dobrá zkušenost. Pokud je na to člověk připravený, tak to může být nový začátek.“

Tomáš: „Co bych řekl závěrem? Jsem velmi rád, že jsem studoval, na druhou stranu celospolečenský přínos je podle mě nulový. Rozhodně bych ho zpoplatnil, protože se jedná o zájmovou sféru, stejně jako sociální antropologie nebo jiné humanitní obory, v praxi velmi těžce uplatnitelné“.

Karin Staňková,
Systematická biologie

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022