Nabízené studijní programy a obory pro přijímací řízení

Politická a kulturní geografie

Studijní programGeografie
FakultaPřírodovědecká fakulta
Typ studianavazující magisterské
Forma studiaprezenční
Délka studia2 roky
Akademický titulMgr.
Garant specializaceprof. RNDr. Tadeusz Siwek, CSc.

Studijní program v kostce

Studijní program je primárně složen ze dvou dílčích geografických disciplín, které jsou velmi úzce propojeny a navzájem se vhodně doplňují. Politická geografie se zabývá prostorovými aspekty politiky, jejími aktéry a nástroji. Kulturní geografie se  zaměřuje na jazykovou a náboženskou strukturu regionů, spolu s formováním regionální a národní identity obyvatelstva. V průběhu studia získáte znalosti v oblasti teorie i praxe politické a kulturní geografie, politologie a mezinárodních vztahů. V bloku volitelných předmětů probíhá nadále výuka předmětů v angličtině, kterou si mohou studenti doplnit dalším cizím jazykem dle svého uvážení. Na základě jazykových znalostí se pak studenti specializují na vybrané makroregiony a problematiku etnicity, nacionalismu, bezpečnosti, integrace či migrací. Studium je zaměřeno na komplexní vnímání a možnosti řešení globálních i regionálních problémů z různých úhlů pohledu. Oproti bakalářskému studiu ve stejnojmenném studijním programu je mnohem větší pozornost věnována metodám výzkumu. Naši absolventi jsou tak vybaveni analytickým a koncepčním způsobem myšlení, který jim pomáhá k nalezení kvalitního zaměstnání v oboru.

Co od vás očekáváme?

Základní faktografické znalosti o světě odpovídající bakalářskému studiu politické a kulturní geografie, případně příbuzného oboru (např. mezinárodních vztahů, politologie, rozvojových studií, ekonomické geografie, teritoriálních studií ad.). Tím nejpodstatnějším předpokladem je ovšem aktivní zájem o domácí i světové dění. Pokud jej máte a zajímají vás příčiny a následky aktuálních událostí, budeme se s vámi při studiu rádi setkávat.

Co se naučíte?

Navazující magisterské studium politické a kulturní geografie se opírá o tři pilíře. Tím prvním je kvalitní odborná příprava v geografických předmětech a předmětech příbuzných oborů (zejména mezinárodních vztahů, politologie a rozvojových studií). Druhý pilíř učí studenty schopnostem analytické práce a základním metodám společenskovědního výzkumu. Studenti získávají metodologickou průpravu a základní schopnost použití statistických i kvalitativních výzkumných metod. Třetí pilíř představuje kvalitní jazyková připravenost. Tu považujeme za nezbytný předpoklad pro úspěšné uplatnění našich absolventů. Všichni naši studenti, kteří zvládnou angličtinu na běžné komunikační úrovni, mají možnost půl ročního až ročního studia či stáže v zahraničí. Studentské výjezdy bývají realizovány na jedné z více než čtyřiceti partnerských univerzit v zemích EU i mimo ní. Je našim záměrem, aby každý motivovaný student měl možnost alespoň jednou za své studium vycestovat na zkušenou za hranice naší země. Pokud se stanete studenty navazujícího studijního programu politické a kulturní geografie na Ostravské univerzitě, můžete se těšit kromě studia odborných předmětů i na praktickou výuku, možnost stáží a exkurzi, které by vám měly umožnit být plnohodnotně připravení k nalezení kvalitní práce v oboru.

Kde a jak se uplatníte?

Absolventi navazujícího magisterského studia politické a kulturní geografie jsou připraveni pro kariéru spojenou se solidní znalostí soudobých problémů a otázek světové a domácí politiky. Mají schopnost komunikovat nejméně ve dvou světových jazycích, cíleně se snažíme rozvíjet jejich komunikační dovednosti a zejména analytický a koncepční způsob myšlení. Na Ostravské univerzitě mohou naši absolventi pokračovat ve studiu doktorského studijního programu politické a kulturní geografie. Jsou však kvalitně připraveni k doktorskému studiu i na jiných univerzitách v příbuzných oborech.

Konkrétní pracovní pozice

Mezi obvyklá uplatnění politického a kulturního geografa patří především pracovní pozice ve veřejné správě, diplomacii, aparátu politických stran, v nadacích, vládních i nevládních organizacích mezinárodní i domácí provenience, médiích, ve sféře public relations, v nadnárodních a mezinárodních obchodních společnostech, konzultačních a poradenských firmách, v organizacích pracujících s migranty a uprchlíky apod.

Informace pro studenty se specifickými potřebami

Studijní programy uskutečňované Ostravskou univerzitou jsou dostupné i pro osoby se zdravotním postižením, pokud v informacích ke konkrétnímu studijnímu programu není uvedeno jinak. Máte-li, jako uchazeč se specifickými potřebami, jakékoli dotazy týkající se přístupnosti jednotlivých studijních programů, obraťte se na Centrum Pyramida OU.
email: ;
telefon: +420 553 46 1234,
mobil: +420 733 784 095.

Jako uchazeč bez specifických potřeb kontaktujte se svým dotazem příslušného pedagogického poradce nebo studijní oddělení.

Přijímací řízení



Podmínky k přijetí
+

Každý uchazeč musí řádně ukončit kterýkoliv typ studijního programu (tedy studijní program bakalářský, magisterský, nebo doktorský).

Uchazeč je povinen úředně ověřenou kopii vysokoškolského diplomu doložit v den zápisu do prvního ročníku studia od 19. do 26. srpna 2020 nebo v náhradním termínu v září 2020. O konkrétním termínu pro jednotlivé studijní programy budou uchazeči navržení k přijetí do studia informováni poštou po termínu skončení přijímacích zkoušek. Termíny budou rovněž zveřejněny na webových stránkách PřF OU.

Bez přijímací zkoušky. V případě počtu uchazečů přesahujících kapacitní možnosti pracoviště se bude konat písemná přijímací zkouška formou písemného testu. Každý uchazeč může získat z přijímací zkoušky nejvýše 100 bodů.

Každý uchazeč, který nedosáhne 61 bodů, nesplnil přijímací zkoušku a nebude přijat ke studiu.

Konkrétní datum konání přijímací zkoušky bude zveřejněno na webových stránkách Přírodovědecké fakulty nejpozději do 31. března 2020. Uchazeči nebudou k přijímací zkoušce zváni písemně.

Náhradní termín přijímací zkoušky (dále jen NT PZk) je na Přírodovědecké fakultě stanoven na 15. června 2020. NT PZk je udělován pouze ze závažných důvodů, znemožňujících účast na řádném termínu přijímací zkoušky (např. časová kolize termínu přijímací zkoušky s termínem maturitních resp. státních závěrečných zkoušek, hospitalizace apod.). O náhradní termín je nutno písemně požádat děkana fakulty nejpozději do 2 dnů od řádného termínu přijímací zkoušky a důvody doložit příslušným potvrzením. O závažnosti důvodu rozhodne děkan. Formulář s žádostí o náhradní termín přijímací zkoušky je umístěn na webových stránkách PřF.

Možnost prominutí přijímací zkoušky
+

Bez přijímací zkoušky. V případě počtu uchazečů přesahujích kapacitní možnosti pracoviště budou uchazeči konat písemnou přijímací zkoušku - viz podmínky k přijetí.

Okruhy k přijímací zkoušce
+

Písemná část:

Blok 1 – Politická geografie a politologie

  1. Politická geografie – vymezení, základní koncepce a ideje ve vývoji PG, současné myšlenkové tendence vývoje, základní práce a osobnosti Ištok, R. 2004. Politická geografia a geopolitika. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove. Blacksell, M. 2005. Political geography. London: Routledge. Painter, J., Jeffrey, A. 2012. Political geography. London: Sage.
  2. Geopolitika - teoretické aspekty geopolitiky, hlavní směry a školy, představitelé Ištok, R. 2004. Politická geografia a geopolitika. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove. Blacksell, M. 2005. Political geography. London: Routledge. Painter, J., Jeffrey, A. 2012. Political geography. London: Sage.
  3. Stát jako prostorově-politická jednotka - atributy státu, hranice státu, problematika státního teritoria, enklávy, exklávy, typologie států Waisová, Š. 2007 Atlas mezinárodních vztahů: prostor a politika po skončení studené války. Plzeň: Aleš Čeněk. Sorensen, G. 2005 Stát a mezinárodní vztahy. Praha: Portál. Jehlička, P., Tomeš, J., Daněk, P. 2000. Stát, prostor, politika. Vybrané otázky politické geografie. Praha: Univerzita Karlova. Holländer, P. 2009. Základy všeobecné státovědy. Plzeň: Aleš Čeněk.
  4. Mezinárodní organizace a nestátní aktéři – typologie, stupně integrace a příklady fungování MO, vliv nestátních aktérů na mezinárodní a domácí politiku Waisová, Š. 2008 Mezinárodní organizace a režimy. Plzeň: Aleš Čeněk. webové stránky jednotlivých organizací. Waisová Š. 2005. Úvod do studia mezinárodních vztahů. Plzeň: Aleš Čeněk. Plzeň, str. 99 – 135. Kegley Ch.W., Wittkopf, E. R. 1997.World politics. Trends and transformation. 6. vyd. New York: St. Martin's Press, str. 189 – 201
  5. EU - historie, složení, struktura, cíle Fiala, P., Pitrová, M. 2009. Evropská unie. 2.vyd. Brno: CDK. Kratochvíl, P. 2008. Teorie evropské integrace. Praha: Portál.
  6. Vývoj globálních impérií – portugalské, španělské, francouzské, britské (včetně jejich komparace; studenti musejí mít schopnost orientace na slepé mapě - bude k dispozici) Parker, G. 1999. Atlas světových dějin. Praha. Vidaz–Vaquet, P. 1999. Dějiny lidstva od pravěku do konce 20. století. Ferro, M., 2007. Dějiny kolonizací: od dobývání po nezávislost 13.-20. století. Praha: Lidové Noviny.
  7. Změny na politické mapě světa v první polovině 20. století Johnson, P. 1991. Dějiny 20. století. Praha. Pečenka, M. a Honzák F. 1995. Evropa v proměnách staletí. Praha: Libri. Black, J. 2001: Historický atlas. Praha: Ikar. Nálevka, V. 1998. Světová politika ve 20. století (I díl). Praha: Aleš Skřivan.
  8. Světová ekonomická jádra a periferie (historický vývoj i současný stav) Cihelková, E. a kol. (2009): Světová ekonomika: obecné trendy rozvoje. Praha: C.H. Beck.
  9. Vznik, vývoj a rozpad bipolárního světa Hobsbawm, E. 1998. Věk extrémů – krátké dějiny 20. století 1914 –1991. Praha: Argo. Nálevka, V. 2000. Světová politika ve 20. století ( II. díl). Praha: Aleš Skřivan.
  10. Mezinárodní systém – historie a struktura Veselý, Z. 2010. Dějiny mezinárodních vztahů. Plzeň: Aleš Čeněk. Kissinger, H.A. 2002. Potřebuje Amerika zahraniční politiku? Cesta k diplomacii pro 21. století. BB art. Waisová, Š. 2009. Úvod do studia mezinárodních vztahů. Plzeň: Aleš Čeněk.
  11. Politický systém – model (Easton, Almond), definice, funkce Říchová, B. 2000. Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál, str. 45–82. Říchová, B. 2007. Politický systém. In: Cabada, L., Kubát, M. a kol. Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk, str. 168-184.
  12. Demokratické formy vlády (prezidencialismus, semiprezidencialismus, parlamentarismus) Hloušek, V., Kopeček, L., Šedo, J. 2011. Politické systémy. Brno: Barrister & Principal, s. 79–116. Kouba, K. 2010. Prezidentské, poloprezidentské a parlamentní systémy demokracie. In: Dočekalová, P., Švec, K. Úvod do politologie. Praha: Grada, s. 119–140. Říchová, B. 2002. Úvod do současné politologie. Praha: Portál, s. 57– 86. Sartori, G. 2001. Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Sociologické nakladatelství, s. 91–146.
  13. Politické režimy - demokracie, totalitarismus, autoritarismus, hybridní režimy Balík, S., Kubát, M. 2004. Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. Praha: Dokořán. Kopeček, V. 2012. Jižní Kavkaz mezi demokracií a autoritarismem. Praha: European Science & Art Publishing, s. 12–33. Říchová, B. 2000. Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál, s. 225–240.
  14. Politické ideologie - liberalismus, konzervatismus, socialismus, komunismus, fašismus, environmentalismus Dočekalová, P., Švec, K. 2010. Úvod do politologie. Praha: Grada, s. 159–254. Heywood, A. 2008. Politické ideologie. Plzeň: Aleš Čeněk.
  15. Stranické a volební systémy Fiala, P., Strmiska, M. 1998. Teorie politických stran. Brno: Barrister & Principal. Klíma, M. 1998. Volby a politické strany v moderní demokracii.Praha: RADIX, s. 13–254. Novák, M. 1997. Systémy politických stran. Praha: Sociologické nakladatestsví. Říchová, B. 2002. Úvod do současné politologie. Praha: Portál, s. 87–114. Chytilek, R., Šedo, J. (eds.) 2004. Volební systémy. Brno: Masarykova univerzita. Říchová, B. 2002. Úvod do současné politologie. Praha: Portál, s. 131–160. Sartori, G. 2001. Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Sociologické nakladatelství, s. 13–90.

Blok 2 – Kulturní geografie

  1. Geokulturní makroregionalizace světa – koncepce, faktory, kritika Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita. Huntington, S. P. 2001. Střet civilizací: boj kultur a proměna světového řádu. Praha: Rybka Publishers. Toffler, A. a Tofflerová, H. (2002). Válka a antiválka. Praha: Argo.
  2. Religiózní geografie – náboženské systémy a jejich vliv na život obyvatel a funkci státu (kult, doktrína, organizace) Matlovič, R. 2001. Geografia relígií. Prešov: Prešovská univerzita v Prešove.
  3. Vznik, doktrína a územní šíření křesťanství (včetně schopnosti orientovat se na slepé mapě) Keene, M. 2008. Světová náboženství. Praha: Knižní klub. Winter, D. 2010. ABC křesťanství. Praha: Návrat domů.
  4. Vznik, doktrína a územní šíření islámu (včetně schopnosti orientovat se na slepé mapě) Keene, M. 2008. Světová náboženství. Praha: Knižní klub. Veselý, R. 1991. Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí. Praha: Karolinum.
  5. Vznik, doktrína a územní šíření hinduismu (včetně schopnosti orientovat se na slepé mapě) Keene, M. 2008. Světová náboženství. Praha: Knižní klub. Werner, K. 2008. Encyklopedie hinduismu.Praha: CAD Press. Werner, K. 2008. Náboženské tradice Asie 1 a 2. Praha: CAD Press.
  6. Vznik, doktrína a územní šíření budhismu (včetně schopnosti orientovat se na slepé mapě) Keene, M. 2008. Světová náboženství. Praha: Knižní klub. Miltner, V. 2002. Malá encyklopedie buddhismu. Praha: Libri.
  7. Vznik, doktrína a územní rozšíření judaismu Keene, M. 2008. Světová náboženství. Praha: Knižní klub. Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita.
  8. Regionální a synkretická náboženství – specifika a rozšíření Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita.
  9. Lingvistická geografie - genetická příbuznost jazyků, postavení jazyka v rámci státu a ve společnosti, jazyk jako politický faktor, písmo – vývoj a klasifikace Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita
  10. Metody tematické kartografie - Koncepce a obsah tematických map, metody znázornění kvantitativních údajů do mapy, problematika klasifikace dat, použití barev Čapek, R, Mikšovský, M., Mucha, L. 1992. Geografická kartografie. Praha. Slocum, T. A. et al. 2005. Thematic Cartography and Geographic Visualization. Pearson Education. Krtička, L., Adamec, M, Bednář, P. 2012. Manuál pracovních postupů v GIS pro oblast sociálního výzkumu a sociální práci. Ostrava: Ostravská univerzita.
  11. Koncepce národa a nacionalismu Gellner, E. 2003. Nacionalismus. Brno: CDK. Hroch, M. (ed.) 2003. Pohledy na národ a nacionalismus. Praha: Sociologické nákladatelství
  12. Modelové příklady národnostní politiky v Evropě a v Asii Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita.
  13. Modely národnostní politiky v Americe, Africe a Austrálii Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita. Brown, G.T., Shi, D.E. 1998. Dějiny Spojených států amerických. Praha: Lidové noviny. Rovná, L., Jindra, M. 2012. Dějiny Kanady. (2. vydání) Praha: Lidové noviny. Blainey, G. 1999. Dějiny Austrálie. Praha: Lidové noviny.
  14. Separatismus, iredentismus, autonomismus a jejich odraz v mezinárodních vztazích Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita. Ištok, R. 2004. Politická geografia a geopolitika.Prešov: Prešovská univerzita v Prešove.
  15. Mezistátní migrace – migranti, uprchlíci, azylanti Uherek, Z. a kol. 2016. Migrace: historie a současnost. Občanské sdružení Pant. Brázová, V.K. a kol. 2011. Migrace a rozvoj: rozvojový potenciál mezinárodní migrace. Praha: Univerzita Karlova.

Blok 3 – Společenskogeografické problémy světa a ČR

  1. Severní Amerika - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Brown, G.T., Shi, D.E. (1998): Dějiny Spojených států amerických. Praha: NLN
  2. Latinská Amerika - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Klíma, J. 2015. Dějiny Latinské Ameriky. Praha: Lidové noviny. Vanden, H. E. – Prevost, G. 2009. Politics of Latin America. The Power Game. New York: Oxford University Press.
  3. Austrálie a Oceánie - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry McKnight, T. 1995. Oceania: The Geography of Australia, New Zealand and the Pacific Islands. Prentice Hall
  4. Subsaharská Afrika - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Illife, J. 2001. Afrika a Afričané. Dějiny kontinentu. Praha: Vyšehrad. Reid, R. 2011. Dějiny moderní Afriky: od roku 1800 po současnost. Praha: Grada. Záhořík, J. 2010. Subsaharská Afrika a světové mocnosti v éře globalizace. Praha: Lidové Noviny.
  5. Arabský makroregion - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Burgrová, H., Ježová, M. 2011. Současný Blízký východ. Praha: Barristel a Principal. Hinnebusch, R. 2005. The Politics of Identity in Middle East International Relations. In Fawcett, L. International Relations of the Middle East. Oxford: Oxford University Press, s. 151–171. Korany, B. 2005. The Middle East since the Cold War: Torn between Geopolitics and Geoeconomics. In Fawcett, L. International Relations of the Middle East. Oxford: Oxford University Press, s. 59–75.
  6. Západní a Střední Asie - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita, s. 237–273. Horák, S. 2005. Střední Asie mezi východem a západem. Praha: Karolinum. Horák, S. 2008. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Praha: Karolinum. Kopeček, V. 2012. Jižní Kavkaz mezi demokracií a autoritarismem. Praha: European Science & Art Publishing, s. 34–50.
  7. Jižní a jihovýchodní Asie - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita. Strnad, J. a kol. 2003. Dějiny Indie. Praha: Lidové Noviny. Filipský, J. a kol. 2003. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky. Praha: Lidové Noviny. Bečka, J. 2007. Dějiny Barmy. Praha: Lidové Noviny. Nožina, M. 2007. Dějiny Kambodže. Praha: Lidové Noviny. Nožina, M. 2010: Dějiny Laosu. Praha: Lidové Noviny. Wyatt, D.A. 2004. Dějiny Thajska. Praha: Lidové Noviny. Hlavatá, L. a kol. 2008. Dějiny Vietnamu. Praha: Lidové Noviny. Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z. 2005. Dějiny Indonésie. Praha: Lidové Noviny.
  8. Východní Asie - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Fairbank, J.K. 2010. Dějiny Číny. Praha: Lidové Noviny. Bakešová, I., Fürst, R., Heřmánková, Z. 2004. Dějiny Taiwanu. Praha: Lidové Noviny.
  9. Rusko - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Baar, V. 2001. Národy na prahu 21. století. Emancipace nebo nacionalismus. Ostrava: Ostravská univerzita. Dvořák, Libor a kol. 2012. Dějiny Ruska. Praha: Lidové Noviny.
  10. EU 15 + EFTA - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Veber, V. 2012. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Lidové Noviny.
  11. Nové členské země EU (od rozšíření 2004) - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry Kučerová, I. 2015. Střední Evropa: komparace vývoje středoevropských států. Praha: Karolinum.
  12. Ostatní evropské nečlenské země EU - politicko-geografické, ekonomické a etnolingvistické poměry (Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko a z. Balkán) Havlíková, L. a kol. 2009. Dějiny jihoslovanských zemí. Praha: Lidové Noviny. Korosteleva, E. (ed.) 2014. Eastern partnership: a new opportunity for the neighbours? London: Routledge.
  13. Proměny národnostní a náboženské struktury v českých zemích Srb, V. 2004. Tisíc let obyvatelstva českých zemí. Praha: Karolinum. Šamanová, G. 2005. Národnost ve sčítání lidu. Naše společnost, č. 1, s. 10–15. Petráš, R. a kol. 2009. Menšiny a právo v České republice. Praha: Auditorium.
  14. Územní a politický vývoj českých zemí do roku 1918 Balík, S., Hloušek, V., Hlozer, J., Šedo, J. 2007. Politický systém českých zemí 1848–1989. Brno: Masarykova univerzita. Pekař, J. 1991. Dějiny československé. Praha: Akropolis. Kol. autorů. 1992. Dějiny zemí Koruny České I a II. Praha: Paseka
  15. Územní, politický a administrativní vývoj českých zemí po roce 1918 Balík, S., Hloušek, V., Holzer, J., Šedo, J. 2007. Politický systém českých zemí 1848–1989. Brno: Masarykova univerzita. Broklová, E. 1992. Československá demokracie. Politický systém ČSR 1918–1938. Praha: Sociologické nakladatelství. Cabada, L., Vodička, K. 1998. Politický systém České republiky. Praha. Portál, s. 13–132, 279-300. Hledíková, Z., Janák, J., Dobeš, J. 2005. Dějiny správy v českých zemích. Praha: Lidové noviny. Dvořáková, V. 2012. Rozkládání státu. Praha: Universum.

Ústní část

Ústní pohovor před přijímací komisí daného oboru. Hodnotí se: dosavadní průběh a výsledky bakalářského studia, krátká prezentace představy o dalším konkrétním zaměření studenta (např. téma diplomové práce, specializace), „motivace ke studiu“ a znalost základní literatury oboru. Dále se hodnotí absolvování studia v zahraničí, účast na studentských konferencích a účast a umístění ve SVOČ, jazykové znalosti (státní zkouška, popřípadě srovnatelná zkouška zahraniční) – vše nutno doložit písemným dokladem v den konání písemné části přijímací zkoušky).

Organizace přijímacího řízení
+

Přílohy přihlášky
+

Žádné přílohy ani diplom o absolvování bakalářského studijního programu na fakultu uchazeči předem nezasílají. Uchazeči o studium v navazujících magisterských programech doloží úředně ověřenou kopií vysokoškolského diplomu v den zápisu do prvního ročníku studia.

    Pracoviště zajišťující vaše studium

    Kontakty

    • Obecné dotazy ke studiu a k přijímacímu řízení vám zodpoví na Studijním oddělení.
    • Dotazy uchazečů se specifickými potřebami (například zdravotním postižením) zodpoví naše Centrum Pyramida.
    • Potřebujete poradit, co dále byste mohli studovat nebo pro co máte největší vlohy? Obraťte se na naše Poradenské centrum.