Dokážeme zastavit devastaci české krajiny?

Stav české krajiny se čím dál tím víc zhoršuje. Pokud se s tím nezačne něco dělat, dopadne to neradostně… V tomto článku se chci zaměřit na extrém sucha, protože Česko vysychá. Co se to vlastně v posledních letech děje s klimatem? A jak umíme hospodařit s vodou a starat se o krajinu?

I na Česko totiž doléhají klimatické změny. Všichni vnímáme, jak se mění charakter počasí – sucho se střídá s přívalovými dešti či bouřkami, které naopak způsobují povodně. Voda se nestačí vsáknout, protože krajina je ve velmi špatném stavu. Místo aby voda zůstala v krajině, odplavuje úrodnou zem a zemědělská půda se čím dál více znehodnocuje. Proč tomu tak je?

Vlastníci půdy v ČR jsou velmi často lidé, kteří nemají k půdě žádný vztah, takže naprostá většina zemědělských ploch v Česku je pronajatá. A nájemcům této půdy jde pouze o krátkodobý ekonomický prospěch z obrovských produkčních ploch, které nedokážou čelit extrémním výkyvům počasí. Nájemci za půdu necítí žádnou odpovědnost a to je zásadní problém zemědělství ČR ve vztahu ke krajině. A nejde jen o zemědělské plochy, ale i o stav našich lesů.

Je nejvyšší čas realizovat opatření, která by dokázala vodu v krajině udržet a chránit půdu před erozí. Ne, že by se určité kroky k mírnění projevů měnícího se klimatu v Česku neřešily, ale stále máme ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi v řešené této problematiky značné rezervy.

Jak krajině pomoci, aby se dokázala vyrovnat s nedostatkem vody?

Zaujala mě výjimečná aktivita jednoho sedláka z jižní Moravy, který začal hospodařit na pozemcích poznamenaných socialistickým zemědělstvím. Vytvořil na místech, kde se přirozeně zadržovala voda, mokřady. Svá pole rozčlenil biopásy a biokoridory, to znamená žádné velké lány s jedním druhem plodiny. Zvýšil tak úrodnost půdy, snížili ohrožení erozí, v mokřadech čistí vodu a zvýšil biodiverzitu rostlin a živočichů v této krajině. Pečuje tak i o kvalitu půdy, která sehrává klíčovou roli v zadržení vody v krajině.

Dalšími kroky, které vedou k udržení vody v krajině, jsou revitalizační opatření - například zpětné navrácení (antiregulace) vodních toků do původní podoby koryt řek, protože v minulosti byly řeky uměle „narovnávány“ a významně zkapacitněny do jakýchsi kanálů v rámci regulačních opatření. Krajina vodohospodářskými úpravami byla a je dlouhodobě ohrožena, protože voda snadno odtéká, řeky jsou odpojené od svých niv a o existenci lužních lesů, které sehrávají v krajině klíčovou roli z hlediska zadržení vody, nelze až na výjimky téměř hovořit. Snad se z upravených kanálů zase jednou stanou klikatící se řeky.

Velmi často se hovoří o nutnosti výstavby dalších údolních nádrží, kde by se zadržela voda a které by zároveň eliminovaly dopady jak sucha, tak extrémních povodní. Ministerstvo zemědělství vyčleňuje kvůli opatřením proti suchu peníze na nové rybníky, na závlahy a dále například na výstavbu vodovodů a kanalizací. Kromě toho také ministerstvo vytipovalo desítky míst pro nové přehrady. Ale jsou přehrady správná cesta?

V době bezprostředně po povodních jsme slyšeli z mnoha stran, jak je dobré stavět přehrady, aby zajistily protipovodňovou ochranu obyvatel. Dnes se přehrady staví proto, abychom měli vodu, když bude sucho. Tak jak to tedy s přehradami je?

„Výstavba velkých vodních děl je v posledních letech kriticky vnímána po celém civilizovaném světě. Je otázkou, zda nás podobná díla ochrání před povodněmi a suchem. Krajina pod velkými vodními díly naopak vodu ztrácí. Další riziko vidím v zahlubování koryt pod přehradami, které omezují transport štěrků a tím urychlují hloubkovou erozi v korytech. A právě tento proces urychluje vysychání krajiny a akceleruje riziko povodní,“ vysvětluje fluviální geomorfolog Jan Hradecký, děkan Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, „je nutné, aby opatření na omezení projevů sucha a případně povodní byla řešena komplexně. Nová přehrada problém nevyřeší. Odtok vody se děje na velkých plochách a zde je zřejmé, že klíčovou roli budou sehrávat zemědělci a lesníci. I řada měst dnes připravuje adaptační strategie, kterými chce omezit odtok vody z intravilánu a umožnit její další využití. Tím může napomoci vodní bilanci a může chytrými a relativně jednoduchými opatřeními zlepšit teplotní komfort ve městech. Do budoucna se v rámci zásobování obyvatelstva a průmyslu vodou bez údolních nádrží neobejdeme. Je ovšem na nás a na všech zainteresovaných, abychom to dělali velmi uvážlivě a hledali i jiné způsoby adaptací. Ty už jsou v zahraničí delší dobu využívány, u nás tak trochu spíme a teprve začínáme diskutovat. Byť existují výsledky celé řady výzkumů a závěry řady odborných panelů a komisí.“

Změnit myšlení lidí je těžké…

Obecně neumíme šetřit vodou – nejde o spotřebu vody, ale například o to, že splachujeme v toaletách pitnou vodou, což je neskutečný přepych, který si mnozí lidé ani neuvědomují. Dále Češi milují u svých domů bazény, které plní většinou pitná voda. Je jasné, že je naprosto nezbytné hledat cesty, jak vodou ještě více šetřit.

Dešťová voda = momentálně nejvzácnější artikl na „přírodním trhu“?

Vodohospodáři by měli řešit i zachytávání dešťové vody. Novinkou v ČR je dotační program Dešťovka, který si klade za cíl lepší využití dešťové vody. Jde vidět, že je o tento program obrovský zájem, protože již druhý den po jeho spuštění musel Státní fond životního prostředí zájemce odmítat. Největší zájem byl o nádrže na zachytávání dešťové vody pro splachování WC a zálivku zahrady. Ale myslím si, že lidé by měli mít zájem i bez dotací sami zachytávat dešťovou vodu do nádrží a hospodařit s vodou lépe…

Jaký je pohled Jana Hradeckého na zacházení s dešťovou vodou v ČR? „Využívání dešťové vody pro různé účely v domácnostech, ale i ve veřejných službách měst je určitě dobrá myšlenka. Je si ovšem nutné uvědomit, že náklady na tyto aktivity mohou být poměrně značné a že ne u každého rodinného domu realizovatelné. Bohužel, celý systém zásobování obyvatelstva vodou byl založen na principu, že vody je dostatek a lze ji používat prakticky na vše. Toto paradigma se bude muset upravit a s tím i hledání jiných zdrojů vody na to „vše“ ostatní. Tedy i dešťové vody ze střech a ze zpevněných a nepropustných ploch,“ konstatuje Jan Hradecký a doplňuje: „Tady asi nejvíce mohou udělat města na veřejných plochách, a pokud nějaké prostory měst jsou rekonstruovány, tak už by se mělo s tím chytřejším způsobem nakládání se srážkovými vodami pracovat. Podobně to lze řešit u novostaveb nebo rekonstrukcí domů.“

Tak jaké šance má česká krajina z hlediska extrémních výkyvů počasí i lidské činnosti?

Vzhledem ke všem těm rychlým změnám počasí to spíše vypadá, že to, co považujeme v posledních letech za extrém, se stává spíše normou… Sucho v ČR je velmi skloňované téma, ale jaká je realita v pomoci naší krajině?

„Každá krajina, vzhledem ke svým vlastnostem, které jsou dány stavem dílčích složek krajiny, tedy horninovým složením, utvářením reliéfu, půdami, vodní a atmosférickou komponentou, biotou, má určité předpoklady, jak na extrémní situace bude reagovat“, vysvětluje Jan Hradecký a uvádí klasický příklad: “Savany jsou adaptované na požáry a dokonce je ke svému fungování potřebují. Pokud ovšem člověk změnil druhovou skladbu travin, které vytvářejí mnohem více biomasy, pak se mohou požáry pro savanu stát rizikovým procesem, protože hoří delší dobu a s vyšší teplotou, na což nejsou ostatní organismy savany přizpůsobené. A podobně to je i s extrémy u nás, v naší středoevropské krajině. Zdravá krajina snese povodně a dokáže se vyrovnat i se suchem. Pokud ovšem změníme odtokové poměry, zhutníme půdy, snížíme množství organické hmoty v půdě, napřímíme a prohloubíme řeky, omezíme rozlivy do niv, omezíme vsaky do půdy, pak se extrémy projeví vyšší intenzitou a krajinný systém bude reagovat kolapsem. A k tomu u nás směřujeme.“

To, v jaké kvalitě odevzdáme dalším generacím bohatství naší krajiny, je nejen na nás všech, ale především musí pravidla hospodaření v krajině stanovit Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo pro místní rozvoj a další dotčené resorty.

Beáta Kapošváry

Degradace půd - nevhodné postudy orby po spádnici (Chabičov)
Dopad přívalové srážky a akcelerovaného odtoku z výše položených polí (Jistebník)
Fragment lužního lesa na Rožnovské Bečvě
Počínající stržová eroze na nevhodně obhospodařované orné půdě (Chabičov)

Další odkazy na informace či pořady související s tímto tématem a aktivitami Jana Hradeckého:


Zveřejněno / aktualizováno: 25. 10. 2017