Žena mnoha zájmů

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

prof. RNDr. Kateřina Malachová, CSc.

Narodila se ve Frýdku Místku do učitelské rodiny, 50 let žila v Horních Bludovicích. Studoval na Přírodovědné fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Nastoupila na katedru Pedagogické fakulty v Ostravě jako vysokoškolská učitelka. Dnes pracuje na Přírodovědné fakultě v Ostravě, kde 11 let byla vedoucí katedry biologie. S manželem doc. PhDr. Josefem Malachem, CSc. žije na Lučině, mají dva syny. Ve volném čase se plně věnuje rodině. Ráda také sportuje. Mezi oblíbené činnosti patří jízda na kole, aerobic, plavání, lyžování i běžky. Největší zálibou je však rodina.

Doc. RNDr. Kateřina Malachová, CSc. byla 11 let vedoucí katedry biologie a ekologie, naplno se věnuje vědecké činnosti, mezinárodním projektům a svého času psala kroniky. Někteří z nás navštěvují její předměty a výukové programy, ale známe ji?

Zabýváte se genetikou a mikrobiologií, ale to jsou obecná témata. Jaká je tedy Vaše odbornost? Která z nich, je Vám bližší?

Mám záměr mezioborový. V odborné práci se zabývám genotoxikologií a mikroorganismy využívám jako indikátorové organismy pro detekci hodnocení mutagenních a genotoxických látek. Nejraději mám však genetiku mikroorganismů. Zde se cítím nejvíce doma.

Proč jste si vybrala právě toto vědecké odvětví?

Při výběru oboru, ve kterém bych mohla pracovat, jsem hledala takový obor, který by byl užitečný pro prostředí, ve kterém žiji. Ostravská aglomerace je oblast nejvíce znečištěná v České republice a vždy mě zajímalo, které látky tady jsou. Jaké mají vlastnosti, jejich hodnocení. Další důvod byl, že v době kdy jsem začínala, to bylo velice nové a perspektivní. Líbilo se mi to. Viděla jsem v tom své budoucí uplatnění. To se mi více méně splnilo. A když jsem nastoupila na Pedagogickou fakultu, musela jsem se postavit na vlastní nohy. Možností tady nebylo moc. Snažila jsem se zaměřit na určitý směr, který jsem rozvíjela. Samozřejmě už se to rozkošatilo a jde to do jiných směrů.

Ráda bych se Vás zeptala na současnou práci a výzkum. Čím se nyní zabýváte?

Spolupracuji na projektech se spoustou vysokých škol, Masarykova Univerzita v Brně, Vysoká škola chemicko – technologická v Praze, či univerzita v Olomouci. Pracuji na biodegradacích a snažím se kooperovat například s lidmi s VŠB, kteří produkují nové materiály, kde se hodnotí jejich ekologická šetrnost. Společně pracujeme na významném mezinárodním projektu VaVpI. Díky tomu vznikl institut environmentálních technologií a na naší škole environmentální centrum. Jsem vedoucí výzkumného programu, tohoto centra. Účelem je umožnění vybavení školy a laboratoří novými přístroji. Abychom mohli hodnotit dopady znečištění životního prostředí a dopady na biologickou rovnováhu.

Jaký je Váš cíl ve vědě? Čeho ještě, byste chtěla dosáhnout?

Asi bych to ocenila tak, že svého životního cíle se mi podařilo již dosáhnout. A to získáním evropského projektu Bioclean. Zabývající se biodegradací obtížně degradovatelných plastických látek. Spolupracujeme se šesti zeměmi. Hlavním koordinátorem je Univerzita v Boloni. Zde zkoumáme degradace pomocí terestrických hub a hodnotíme účinnost biodegradačních procesů. Doufám, že nám spolupráce vydrží. Je to pro mě velká výzva.

Byla jste vedoucí katedry biologie a ekologie 11 let. Jaká léta to pro Vás byla?

Byla to těžká etapa, ale jsem s ní spokojená. Hodně mě to posílilo. Náročné bylo vyřizovat veškerou administrativu, shánět učitele, přemlouvat je, aby nastoupili na naší školu. Pro svou vědeckou činnost jsem díky tomu ztratila hodně času. Teprve po skončení této kariéry jsem se mohla věnovat naplno vědeckým a dalším odborným činnostem.

Mezi vaše jiné aktivity patří i členství asi v 9 vědeckých společností. Například u genetické společnosti Gregora Mendela jste i členkou výboru. Co je účelem této společnosti?

Členství ve společnosti je dobrovolné, jsou zde členové z ČR i ze Slovenska. Scházíme se s kolegy z různých vysokých škol na Masarykově Univerzitě v Brně. Je to velká příležitost se s nimi potkat. V současné době jsem tam již 3. volební období. Mám také funkci v redakční radě časopisu Informační listy společnosti. Snažíme se o to, aby naši studenti měli možnost jet na konference, které se v rámci toho uskutečňují. Pořádáme soutěž pro nejúspěšnější mladé vědce. Přísný výběr na základě publikačních schopností a prací.

Včetně zájmu o přírodní vědy jste se věnovala psaní kronik města Horní Bludovice. Jak jste se k této práci dostala?

Kronikářem byl můj tatínek, dělal to poměrně dlouho. Dělal to rád a myslím, že dobře. Když zemřel, obec neměla kronikáře. Byla jsem požádána, zda bych to nemohla dělat. Abych byla upřímná, tak původně se mi do toho nechtělo. Ale nakonec mě přesvědčili. Po celou dobu mi v tom pomáhal manžel. Byla to velmi zajímavá práce. Člověk díky tomu zjistil, co se v obci děje.

Co vše práce kronikářky obnáší?

Není to jednoduchá práce a hlavně časově náročná. Celoročně se zaznamenávají informace a následně se musí udělat zápis. Musíte jednat s matrikářkou, na Obecním úřadě získávat spoustu informací. Je nutné se o to zajímat. Chodit na akce, které obec pořádá. Měla jsem i několik besed s občany. Z počátku jsem se hrozně bála, ale ti lidé o to měli velký zájem. Díky větší zátěži ve škole a ve vědecké kariéře, jsem nakonec usoudila, že bude lepší, když se najde někdo jiný. Někdo kdo se tomu bude moci věnovat naplno.

Pokračuje někdo z vaší rodiny v této tradici nebo se dali na dráhu biologů?

Kronikaření se u nás nevěnuje nikdo. Řekla bych, že díky tomu, že se všechny děti z rodiny rozlétly po světě. A jsou mladí. Snaží se plnit své představy. Chtějí být úspěšní, takže jsou vytížení svou profesí. Nikdo také nedělá biologii. Doufala jsem, že nejstarší syn půjde na medicínu, ale k přijímačkám nakonec nešel. Biologie však zůstala jeho koníčkem. Je turista, píše i do turistických časopisů. Věnuje se práci v bance, žije ve Vídni. Druhý syn je v Moravských Budějovicích. Pracuje ve firmě tchána. Je to strojař.

Jste žena mnoha zájmů, jaký vliv měla kariéra na Váš rodinný život?

Když se divám na své vrstevníky, tak muži dosáhli všeho, dejme tomu, skoro o 10 let dříve. Bylo to hodně těžké, ale skloubit se to dá. Já jsem rodinný typ, takže jsem se pro děti snažila udělat maximum. Oba s manželem jsme se jim plně věnovali. Měla jsem v životě obrovské štěstí, jelikož maminka mi hodně pomáhala. Záleželo ji na tom, abych mohla dělat odbornou vědeckou práci. Moc si toho vážím.

Máte dva úspěšné syny, kteří také založili rodinu. Jste připravená na roli babičky?

No, vnoučata zatím nemám. Těším se však, že jednoho dne budou. Jsem na to v každém případě připravená.

Měla vědecká práce vliv i na Váš partnerský život?

Řekla bych, že v naší rodině působila spíše pozitivně. My máme každý jiný obor a jeden o druhého máme zájem. Když jsem chodila jako studentka do terénu, můj manžel rád jezdil se mnou. Učil se spoustu latinských názvů, které se mu líbily. Manžel mi vždy pomáhal a pomáhá mi do dnes, cením si toho a snažím se mu to vrátit. Pokud má práci, píše či publikuje, snažím se ho alespoň nerušit.

Spolupracovali jste někdy spolu s manželem?

Ano. Někdy litujeme, že jsme toho měli málo. Máme na kontě dva společné výukové filmy. Jeden je o J. A. Komenském a ten druhý se týká práce v laboratoři mikrobiologie. Účastnili jsme se společných konferencí týkajících se vzdělávání. Já jsem se zabývala odbornou výukou biologie a manžel didaktickými věcmi.

Při takovém vytížení musíte i relaxovat. Jak nabíráte novou energii?

Snažím se relaxovat, abych fyzicky i psychicky stačila. Snažím se jezdit na kole, chodím do aerobiku. Sice nepravidelně, ale mám tu snahu.

Markéta Bravanská, Přírodovědecká fakulta, Systematická biologie a ekologie

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022