Tajemství druhé dámy přírodovědy

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

RNDr. Petra Konečná, Ph.D. Bývalá nadšená fotbalistka, která svůj život zasvětila matematice a univerzitě. Momentálně zastává funkci proděkanky FPR pro studium. Jak zvládá všechny své povinnosti, vědu a koníčky? Dá se to vůbec zvládnout?

Jak začal tvůj dnešní den?
Dnešek je klasické pracovní ráno. Zazvonil budík a já ho opět posunula o pět minut. Ještě pět minut navíc. Nakonec mě z postele dostala představa horké sprchy, která skončila ledovým závěrem. Uvařím si litr čehokoliv tekutého a během oblékání stihnu zhlédnout Dobré ráno. No prostě vstávám dlouho.

Takže takhle začínáš vždycky?
No, ještě mám pracovní domácí den. Ten začíná obdobně, jen vynechám sprchu a zalezu do postele i s notebookem. Tyhle dny mám ráda, protože toho stihnu mnohem více vyřídit. Takže je dost možné, že kdybys u mě zazvonila ve čtyři hodiny odpoledne, tak mě najdeš v růžovém pyžamku s medvídkem a telefonem u ucha.

Pročpak zrovna matematika?
Nejsem vyhraněný typ a matematiku jsem měla vždycky ráda. Ale už od základky nesnáším soutěže a olympiády, protože u nás to bylo tak, že kdo měl za jedna, musel na soutěž. Ještě teď si vzpomínám, jak jsem nechtěně vyhrála školní kolo Puškinova památníku. Asi jsem tu báseň recitovala s takovou naštvaností, že to porotu uchvátilo a poslali mě do dalšího kola. Tam jsem naštěstí nedorazila, protože jsem měla angínu.

Jak tě napadlo přihlásit se na obor učitelství matematika- fyzika?
Už od mala mi rodiče vštěpovali, že pokud budu chtít na vysokou školu, tak leda na medicínu. Lékařství nebylo tolik hlídané a mohli jej vystudovat i lidi se „škraloupem“. Jenže před maturitou byla revoluce a já najednou nebyla vázána tím, kde musím, ale kde můžu. Na medicínu mě přijali, ale šla jsem se nakonec zeptat na Ostravskou univerzitu, zda by mě nepřijali na učitelství matematika- fyzika, i když nemám maturitu z matematiky. Přijali mě. Tenkrát si všichni ťukali na čelo, že jsem místo medicíny zvolila učitelství.

Nebylo studium trochu nápor? Dvojobory bývají těžší než jednoobory.
Člověku to tenkrát nepřišlo, protože tady nebylo tolik jednooborů, abychom mohli porovnávat. A dokud si studium na jednooboru nevyzkoušíš, tak to nevíš. Učitelství tady bylo prostě dominantní. Jediné v čem byly rozdíly, že někteří vyučující dělali rozdíly mezi námi.

Jaké rozdíly? :)
No, ač jsme absolvovali stejný předmět, tak bylo takové nepsané pravidlo. Tělocvikáři zvládali určitou minimální část, učitelé ZŠ větší část, no a my středoškolští jsme museli umět všechno.

Po dokončení oboru učitelství jsi pokračovala dále v doktorském studiu Aplikovaná algebra. Neočekávalo se spíše, že půjdeš do praxe uplatňovat své nabyté znalosti?
Tenkrát se zvyšovaly úvazky na středních školách, takže nebyla místa. Kdybych tenkrát místo získala, vše by bylo asi jinak.

A proč zrovna algebra?
O doktorském studiu jsem moc nepřemýšlela, dokonce jsem diplomovou práci měla na fyzice na téma elektronový mikroskop. Jenže v té době nebylo doktorské studium na katedře fyziky. A na radu Zuzky Václavíkové, jsem se rozhodla zeptat na matice. Zašla jsem za doc. Kostrou, který byl strašně hodný a vzal si mě pod svá křídla. Takže se stal mým školitelem.

Tvoje největší zkušenost ze studia?
To je asi stáž na univerzitě v Grazu. V tu chvíli člověku dojde, jak málo toho ještě zná a jak široké obzory se mu rozprostírají.

Rok po dokončení doktorského studia ses stala tajemnicí katedry. To je důležitý článek katedry.
Ono to začalo tím, že se po dvou letech studia na katedře uvolnila dvě místa a nás přijali. Vždycky jsem měla blízko k organizačním věcem a moc se ptala. No a nabídka tajemníka vznikla tak, že do funkce vedoucí katedry nastupoval prof. Močkoř, který měl přání, abych pod jeho vedením pracovala jako tajemnice. Tenkrát byla katedra roztříštěná a my se ji snažili dát dohromady. Ještě dnes si vzpomínám na hromady toho papírování.

A co senát?
Senát se tenkrát podceňoval. Zvolili mě do senátu, protože jsem byla mladá a ambiciózní. To bych ovšem nebyla já, kdybych se nezačala zajímat o pravomoci senátu. Byla jsem zděšena tím, jaké má senát velké pravomoce. Nejhorší na tom ovšem je, že za své rozhodnutí už nemá přímou zodpovědnost. Snažila jsem se tedy senát zlepšit. Když jsem se dostala do předsednické funkce, tak mi někteří vyčítali, že vůbec nejsem v opozici. Ale to odpírá matematické logice, když senát volí děkana, tak proč má jít proti němu, když si ho sám zvolil. Prostě to nedává logiku.

Myslím si, že jsi musela být úspěšná a spolehlivá, protože tě zvolili vedoucí katedry. Neměla jsi trošku problém, vždyť jsi teď šéfovala matematickým špičkám?
No pro mě to spíš byl trošku problém, protože u většiny vyučujících jsem studovala v magisterském nebo doktorském studiu. Najednou se role trochu obrátily. Vedoucí katedry je už spíše taková manažerská práce, ale přitom musí mít i ten vědecký rozhled a přístup.

Momentálně zastáváš funkci proděkanky PřF pro studium. Jak ses k ní dostala a co je tvojí náplní? Když jsem byla vedoucí katedry, tak byl zvolen prof. Močkoř rektorem a budoucí děkanka doc. Křičfaluši mě oslovila s nabídkou proděkanky pro studium. Šla jsem do toho, protože jsem se vždycky zajímala o dění na univerzitě a o studijní problémy. Takže moji náplní je vše, co se týká studia. Jeden takový velký balík je například přijímací řízení, to jsou přípravy, zajištění místností, organizace, kontrola, výsledky a vše s tím spojené. Konzultují se mnou rozvrhy a snažím se být nápomocna pedagogickým poradcům. A do toho hromada e-mailů.

Tak to už ti moc času nezbývá na nějakou vědu a koníčky, když všechen svůj čas rozděluješ mezi výuku a práci pro univerzitu.
Většina povinností, které mám, mě baví, ale všeho je někdy příliš a já bych potřebovala někdy koeficientem znásobit počet hodin dne. Věda se stala mým koníčkem, takže někdy si hraji a dokazuji věty. Na konference bohužel nerada jezdím. Nejsem ten typ, co doma bádá a pak to jede jednou za rok představit kolegům. Bohužel na vědu a další koníčky nezbývá moc času. Vše nejde dělat na sto procent, a proto se  snažím nejvíce věnovat výuce a práci proděkanky. Samozřejmě si sem tam najdu čas na své oblíbené koníčky, jako je fotbal. Do sboru už zpívat nechodím, to si radši zazpívám doma. A flétnu také vytáhnu tak jednou za čas. Aspoň v zimě zajedu na běžky.

Co si myslíš o sníženém zájmu o přírodní obory?
Tento trend je bohužel u všech oborů. Již v roce 1994 nás na oboru bylo pouze devět. Působí zde několik faktorů, matematika není většinou v oblibě, studenti si spíše hledají prestižnější nebo lehčí školy. Kvalita studentů se tak rozřeďuje. Přírodní a technické nadšence většinou stihne pohltit MFF Karlovy Univerzity. Ale je to i o společnosti, některým přijde bláznovství jít studovat matematiku, chemii, fyziku a jiné obory.

Kdyby ses hypoteticky stala kouzelnou vílou. Co bys změnila?
Zkusila bych vymazat ten negativní punc pro přírodní obory. Poškozuje to celou společnost, protože lidé nevědí, že tito odborníci jsou zapotřebí. Kdyby rodiče řekli svým dětem: „Jojo, nebýt těchto lidí, tak to není.“ Prostě, aby začali racionálně přemýšlet a nestavěli se tak skepticky k našim oborům. Je to začarovaný kruh.

Děkuji ti moc za rozhovor.

Mgr. Věra Ferdiánová

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022