Nestavějme se k základnímu výzkumu zády, jsme v něm dobří!

UPOZORNĚNÍ: Platnost této informace již vypršela.

S Vladimírem Špundou jsem se měl možnost blíže seznámit při spolupráci na grantovém projektu řešeném na katedře fyziky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity v Ostravě, kde se věnuje vědecké a pedagogické činnosti. Tento sympatický a komunikativní vědec se profesionálně zaměřil na výzkum reakcí fotosyntetického aparátu listů rostlin vystaveného působení různých stresů za pomoci fluorescenčních metod. Rád se pohybuje mimo kancelář, a je ve svém živlu, pokud má možnost bavit se o tom, co ho zajímá (především na vědeckých konferencích). Kromě povolání vědce je jeho největším koníčkem folklór. Téměř deset let hrál na housle v cimbálové muzice Hlubina. Ale, jak sám říká, cimbálovku si odložil na důchod, protože jinak by si jej rodina vůbec neužila. Rád chodí na hory, hraje badminton a relaxuje u moře. Pokud něco rád nemá, je to přemíra administrativy ve vědě.

Vláďo, můžeš stručně popsat, co je to základní výzkum a čím se zabývá?
Existuje spousta pojetí. Z pohledu biofyzika se jedná o výzkum, který nám například umožňuje pochopit, jak fungují živé organismy a proč tak fungují. Obecněji je základní výzkum takový, který slouží k získávání nových informací, které nejsou bezprostředně využity v komerční sféře.

V poslední době se setkáváme s krácením dotací na základní výzkum a preferencí oborů s jednoznačnou využitelností a návratností investic. Jak se stavíš k takovémuto chování politiků?
Mně osobně se nelíbí, že se výzkum dělí na základní a aplikovaný. Lepší způsob dělení je na výzkum dobrý a špatný. Dobrý je podle mne ten, jehož výsledky jsou dále používány a špatný ten, který nikoho nezajímá. Hlavní problém nevidím v tom, že je aplikovaný výzkum podporován více než základní, ale v tom, jaké je současné chápání tohoto pojmu. U nás i v řadě dalších evropských zemí je momentálně trend za aplikovaný výzkum označovat takový, který je přímo realizován ve spolupráci s podniky a přinese využití ihned nebo ve velmi krátké době. Nesmíme zapomínat, že mnoho důležitých poznatků, které vedly například k vývoji nových technologií, bylo získáno ze základního výzkumu. Praktické uplatnění těchto poznatků však zdaleka nebylo tak rychlé, jak si to dnešní manažeři představují.

Dokážeš dohlédnout důsledky, ke kterým toto podfinancování může vést v delším časovém horizontu?
Podfinancováním výzkumu může dojít k zničení základního výzkumu v celé řadě oblastí, které mají v ČR tradici a vysokou úroveň. Samozřejmě si nemyslím, že podporovat by se měla všechna pracoviště stejně, bez ohledu na kvalitu výzkumu a perspektivy jeho rozvoje. Nicméně v současnosti se okruh prioritních směrů výzkumu, které jsou štědře podporovány, zužuje podle mne více než je vhodné. Pokud bych měl být konkrétnější, uvedu příklad, který se bezprostředně týká našeho pracoviště. S kolegy se věnujeme výzkumu reakcí rostlin na změny klimatických podmínek. Vzhledem k tomu, že klimatické změny mohou mít dalekosáhlý vliv na  prostředí v budoucnosti, bude možné pomocí získaných informací odhadnout a zmírnit dopady těchto změn. Myslím si, že by tato oblast měla být v povědomí společnosti na stejném místě jako výzkum lidských chorob a nových zdrojů energie. Mnohem větší pozornost veřejnosti by také měla být věnována výzkumu příčin změn biodiverzity.

Je možné nějakým objektivním způsobem zhodnotit kvalitu vědeckých pracovišť?
I základní výzkum musí mít určitá kritéria. Jedním z nich je úroveň časopisů, ve kterých jsou publikovány výsledky. Zní to jednoduše. Přijde myšlenka, provede se měření, získané výsledky se sepíší a publikuje se. Ve skutečnosti to však není tak snadné. Publikaci výsledků předchází v kvalitních časopisech velmi přísné posuzování přínosu výsledků pro rozvoj daného oboru. A s tím se bohužel pojí heslo „publish or perish“, publikuj nebo zhyň. Obtížnost publikovat v konkrétním časopise souvisí také s tzv. impakt faktorem, který slouží jako jedno z měřítek hodnocení kvality publikací. Takovýchto kritérií hodnocení je však ale více.

Už několikrát jsi zmínil obor biofyzika. Čím se vlastně zabývá?
Jak jsem říkal na přednášce, jde o studium živých systémů, jejichž fyziologické procesy mají fyzikální podstatu (např. přenos nervového vzruchu, fotosyntéza). K tomuto studiu se používá fyzikálních metod, především spektrálně-optických. Toto je ale značně neúplný popis.

Jak si stojí naše pracoviště biofyziky? V čem je výjimečné?
Za určitou výjimečnost našeho oddělení by se dalo považovat rozvoj biofyzikálního přístupu ke studiu vlivu změn klimatických podmínek na rostliny. Můžeme se porovnávat s většinou laboratoří v Evropě zabývající se podobnou problematikou.

Součástí práce vědce by mělo být také informování daňových poplatníků o výsledcích dokončených projektů. Věnuješ se také komunikaci s veřejností?
Zabývat se pouze popularizací a nedělat výzkum nemá smysl. Ale vzhledem k tomu, že si uvědomujeme, jak je důležité, aby se zjištěné informace dostaly k široké veřejnosti, věnujeme část své energie prezentování výsledků našeho snažení. Zvládat obě aktivity zároveň a kvalitně je však velmi obtížné.

Je pro tebe těžké vyjadřovat se k mým otázkám stručně?
Není snadné odpovídat na otázky, které mi pokládáš. Týkají se dvaceti let mého života a vyjadřovat se srozumitelně a věcně, aniž bych něco opomněl, je tedy velmi těžké. Pokud bych měl hodnotit přesnost svých odpovědí, což je podstata práce vědeckého pracovníka, jsem si už teď jist, že nebudu spokojen.

V základní vědě na sebe práce postupně navazují a k určitým praktickým aplikacím vede dlouhá cesta. Existuje v současné době nějaká oblast, která se konci této cesty blíží? Co by nám mohla přinést?
Studium fotosyntézy proniká svými aplikacemi i do jiných oblastí. Zmínit můžeme třeba použití chemicky upravených derivátů chlorofylu k fotodynamické terapii povrchových nádorů, především rakoviny kůže. Na našem oddělení zkoumáme také přirozeně se vyskytující UV-stínící látky, které brání pronikání ultrafialového záření do listu rostlin a chovají se jako antioxidanty. V našem těle pak plní analogickou roli. Také vývoj umělých fotosyntetizujících systémů je určitě jednou z důležitých oblastí výzkumu fotosyntézy. Vědci zde stejně jako v jiných oblastech učinili velké pokroky, ale jejich objekt se ještě zdaleka nenachází ve fázi finálního průmyslového využití. Potýkají se především s problémem stability systémů.

Přemýšlel jsi někdy i o tom, jaké by to bylo pracovat v klasickém zaměstnání? Když porovnáš život hudebníka a vědce, dají se najít nějaké společné znaky?
V životě hudebníka a vědce určitě. Obojí musí člověk dělat s láskou. Obě povolání nejsou jistě klasickým zaměstnáním, nemají pevnou pracovní dobu. Co se týče práce v klasickém zaměstnání, snažím se věnovat vědecko-pedagogické činnosti tak, aby mě okolnosti nedonutily se touto otázkou zabývat.

Prof. RNDr. Vladimír Špunda, CSc. se narodil 23. prosince 1962, vystudoval Biofyziku a chemickou fyziku na Univerzitě Palackého v Olomouci a mezi léty 1986 – 1991 působil na Akademii věd ČR v Třeboni a Ostravě. Od příchodu na Přírodovědeckou fakultu Ostravské univerzity v Ostravě se věnuje rozvoji oboru biofyzika a příbuzných oborů. S týmem spolupracovníků a studentů se zabývá výzkumem důsledků působení změn klimatických podmínek na rostliny. Kromě práce na fakultě má řadu dalších odborných aktivit: například působil několik let v oborové komisi Grantové agentury ČR, kde se podílel na hodnocení projektů v oblasti fyziologie rostlin, a pravidelně posuzuje články pro odborné časopisy Journal of Plant Physiology, Photosynthetica aj.

Ladislav Šigut

Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022