100 milionů let starý jantar vypráví příběh o unikátním způsobu lovu kořisti

V průběhu evoluce se u dravých druhů živočichů vyvinula řada mechanismů sloužících k ulovení a následnému zpracování kořisti. Unikátní způsob lovu kořisti u 100 milionů let vyhynulého hmyzu objevil a publikoval Petr Kočárek z katedry biologie a ekologie Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.

V letošním roce došlo k překvapivému objevu. Mezinárodní tým vědců objevil dosud neznámý bizarně vyhlížející vyhynulý druh Caputoraptor elegans, který patří do jednoho z nejméně známých a nejzáhadnějších řádů hmyzu - Alienoptera. Tento řád byl popsán teprve v roce 2016 a dosud jsou známy pouhé 3 druhy, všechny na základě popisu fosilií z 98,8 mil. let starého barmského jantaru. Jedná se o hmyz, který byl příbuzný kudlankám a švábům a vyhynul na konci druhohor.

Tento tým autorů popisu Caputoraptor elegans u tohoto druhu objevil a popsal zvláštní aparát, jež se skládá z hlavové a hrudní ozubené části, které do sebe vzájemně zapadají. Autoři navrhli několik teorií o možném významu tohoto aparátu a jako nejpravděpodobnější uvádějí přidržování se samice na zádech samce při kopulaci. Na základě nálezu samce a podrobného studia tohoto zvláštního hlavo-hrudního aparátu však náš biolog Petr Kočárek dospěl k jinému závěru, který publikoval v srpnovém čísle časopisu Current Biology.

„Jelikož se aparát vyskytuje u obou pohlaví a také u nymf, jeho původně navržená funkce je vysoce nepravděpodobná. Další nově popsané struktury na hlavě, hrudi a končetinách však poukazují na využití k uchopení kořisti, která byla pomocí něj sevřena a stisknuta. Ozubené části hrudi způsobovaly kořisti hluboké rány, ze kterých vytékala hemolymfa (hmyzí krev). Ta byla zřejmě zachycována ochlupenými částmi končetin a žlábkovitými prohlubněmi ve spodní části hlavy sváděna ke kusadlům, která jsou málo vyvinutá a proto neschopná drtit kořist. Kořistí byly zřejmě jiné druhy drobného hmyzu, jako pravděpodobné se jeví larvy nějakého býložravého hmyzu nebo mšice, ovšem můžeme o tom pouze spekulovat,“ popisuje Petr Kočárek výsledky svého výzkumu, v rámci kterého navrhl a doložil pravděpodobný způsob lovu u tohoto vyhynulého druhu. A doplňuje: „Hlavo-hrudní lapací aparát Caputoraptor elegans byl zřejmě slepou odbočkou evoluce. K lovu jaké kořisti sloužil, nevíme, a zřejmě ani nezjistíme, každopádně se jednalo o vysoce specializovaný způsob lovu, pravděpodobně nějakého vyhraněného typu kořisti. Úzká specializovanost obvykle funguje dobře a může být i vysoce úspěšná, ale pouze ve stabilním prostředí a za daných okolností. Pokud se změní podmínky, vysoká specializovanost vede obvykle k vyhynutí, protože „přespecializované“ orgány mívají nízkou adaptabilitu.“

Nebýt několika jedinců uvízlých v lepkavé pryskyřici, ze které po milionech let fosilizace vznikl jantar, nikdy bychom se nedozvěděli o zajímavé možnosti, jak se dá také lovit kořist. Nicméně příběh Caputoraptora zřejmě neměl dlouhou dobu trvání. „Byl to jeden z mnoha „pokusů“ evoluce vyrovnat se originálním způsobem s hozenou rukavicí v podobě nabídky nové kořisti. Tento unikátní mechanismus lovu nějakou dobu jistě prosperoval, než byl vytlačen funkčnějšími a jednoduššími způsoby,“ uzavírá Petr Kočárek tento příběh o neúspěšném evolučním experimentu.

Citace a odkaz na článek:

Kočárek P. 2018: The cephalo-thoracic apparatus of Caputoraptor elegans may have been used to squeeze prey. Current Biology 28(15): 824-825.
https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(18)30837-6

Zveřejněno / aktualizováno: 23. 08. 2018