Naši vědci propojují rychlou degradaci vodního toku s říčním dřevem
Fluviální geomorfologové Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity završili výzkum řečiště toku Evrotas. Se svým příběhem z řecké říční krajiny se dostali na stránky prestižního časopisu Earth Surface Processes and Landforms.
Psal se rok 2021 a geomorfologové Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (PřF OU) trávili závěr léta výzkumem na řeckém Peloponésu. Část týmu se zaměřila na tzv. blokovobahenní proudy a sněhové laviny v pohoří Helmos (s výsledky výzkumu se před časem pochlubili v časopise Science of the Total Environment). Fluviální část týmu se pak zaměřila na zkoumání řečiště řeky Evrotas. A právě fluviální geomorfologové nedávno představili svůj výzkum na stránkách prestižního časopisu Earth Surface Processes and Landforms.
„Zaměřili jsme se na zkoumání dvoukilometrového úseku řeky Evrotas, který se nachází poblíž slavné Sparty. Zajímavý je pro nás hlavně proto, že na jeho dolním konci vyrostl nový silniční most a došlo k odtěžení velkého množství štěrků z koryta i vykácení stromů na březích. Právě tyto zásahy měly neblahé důsledky na lokální biotu i na morfologii samotného koryta řeky,“ přibližuje za tým katedry fyzické geografie a geoekologie PřF OU docent Tomáš Galia.
Středomořské toky mají vzhledem k velmi rozkolísanému hydrologickému režimu (střídají se u nich období sucha, kdy takřka vysychají, s obdobími s vysokými průtoky, které mohou přecházet až v ničivé povodně) vysokou dynamiku erozních a akumulačních procesů. Jinými slovy se díky tomuto režimu může tvar koryta rok od roku naprosto měnit. Právě tento aspekt se promítl do výzkumu fluviálních geomorfologů z PřF OU.
„Na základě leteckých snímků, modelování průtoků a terénního výzkumu jsme chtěli zjistit, jaká byla reakce řečiště na již zmíněné zásahy člověka a jak se to promítlo do výskytu a funkce říčního dřeva v korytě. Říční dřevo (tj. celé neživé stromy či jejich fragmenty o minimální délce jednoho metru a tloušťce 10 centimetrů nacházející se v korytě) je totiž důležitou součástí vodních ekosystémů poskytujících útočiště různým živočichům a podílejících se na hydraulické variabilitě proudění, což může vést k zrychlenému ukládání sedimentů nebo vymílání koryta,“ říká docent Galia.
Po necelých dvou letech uzavřeli příběh řecké říční krajiny se zajímavými zjištěními. „Povedlo se nám prokázat, že odtěžení sedimentů z koryta spojené se zásahem do břehové vegetace nastartovalo rychlou protiproudovou erozi, kterou následně umocnily vysoké průtoky. V důsledku toho došlo v průběhu tří let ke značnému rozšíření (místy i o desítky metrů) a zahloubení koryta téměř v celém dvoukilometrovém úseku řeky. Eroze sice do řečiště dodala mnoho stromů, které původně rostly v břehové zóně, jejich pohyb vodou ale tak výrazný nebyl, protože nově rozšířené koryto mělo menší transportní potenciál než původní (rozšíření koryta vede k většímu rozlivu vody do šířky a tím poklesu hloubky proudění a tlumení její energie). Rozšíření koryta a zvýšení jeho hydraulické drsnosti dodaným říčním dřevem zabránilo další erozi, a na některých místech naopak podpořilo proces ukládání sedimentů vedoucí k pestrosti habitatů v degradovaném korytě,“ uzavírá docent Tomáš Galia.
Příběh fluviálních geomorfologů o ukládání organické hmoty v závislosti na výskytu živé vegetace ve vysychavých korytech vyšel také v časopise Ecohydrology & Hydrobiology.
Článek Earth Surface Processes and Landforms
Článek Science of the Total Environment
Článek Ecohydrology & Hydrobiology
Zveřejněno / aktualizováno: 16. 02. 2023
