Mladý vědec pomáhá s obnovou Iráku
RNDr. Petr Tábořík je studentem doktorského studia Environmentální geografie na Katedře fyzické geografie a geoekologie PřF OU. Zabývá se využitím moderních geofyzikálních metod v geomorfologickém výzkumu horských oblastí. Díky své vědecké orientaci se zúčastnil terénních výzkumných prací v iráckém Kurdistánu (pozn. přesněji se jedná o Autonomní oblast Kurdistán), kde se české firmy podílejí na budování údolní nádrže, která leží přibližně 300 km jihovýchodně od hlavního města oblasti - Erbilu. Irák je svou geografickou polohou predisponován k omezenému přístupu k vodě. Jak je obecně známo, dostatek kvalitní vody je základním předpokladem nejen pro ekonomický rozvoj, ale vůbec pro existenci společnosti. Jak ukázala historie, v mnoha případech nedostatek vody vedl k zániku celých civilizací. Cílem českých vědců a techniků je přispět k eliminaci nedostatku vody v suchých oblastech iráckého Kurdistánu, který v rámci Iráku představuje relativně bezpečný a rozvíjející se region. I z tohoto důvodu je možné o výstavbě nádrže vůbec uvažovat. Petra Taboříka jsme za vás vyzpovídali a zde jsou jeho postřehy z dalekého Kurdistánu.
Můžeš upřesnit o jaký projekt se jedná?
Jedná se o stavbu přehrady Bawanur u stejnojmenné vesnice na řece Sirwan za účelem vybudování vodního rezervoáru - jednak pro přímou spotřebu obyvatelstva, a zejména pak pro vybudování zavlažovacího systému pro celou oblast (Garmian Region).
Geofyzikální měření v podmínkách irácké pouště - Petr Tábořík (vlevo), doc. Pavel Bláha, DrSc. (vpravo) / foto: P. Tábořík
A jak jsi se dostal k tak zajímavé příležitosti spolupodílet se na tomto projektu?
Byl jsem prostřednictvím mého školitele, doc. Tomáše Pánka, osloven firmou Geotest Brno a.s., zda-li bych se nechtěl podílet na tomto projektu. Mojí „kvalifikací“ bylo jednak geovědní zaměření, a dále potom poměrně bohaté zkušenosti s měřením metodou elektrické odporové tomografie (ERT) a zejména potom zkušenosti s přístrojovým vybavením ARES.
Jak jsi se jako fyzický geograf dostal ke geofyzice? Není to příliš vzdálená disciplína?
Jak se to vezme. Při mém zaměření na geomorfologii hodně vycházím z geologických poměrů studovaného území (litologie, struktura, tektonika) a geofyzika se zde nabízí jako poměrně efektivní nástroj pro průzkum podloží. Například dnešní inženýrská geologie se bez geofyzikálních metod v podstatě neobejde. Obdobně při geomorfologickém výzkumu nám geofyzika poskytuje často velice cenné a užitečné informace.
V první fázi to bylo geofyzikální měření metodou vertikálního elektrického sondování. V druhé etapě jsem do Kurdistánu odjížděl jako supervizor geofyzikálních prací (ERT) zajišťovaných místní firmou. Také jsem se podílel na geologickém průzkumu lokality a pořizoval dokumentaci.
Vyprahlá krajina mezi Kirkukem a Suleymanií / foto: P. Tábořík
Nedostatek vody je v dané oblasti velkým problémem. Jak si vůbec máme takovou krajinu představit?
V době, kdy jsem tam pracoval (srpen - září), lze krajinu charakterizovat skoro jako poušť nebo extrémně suchou step. Vegetace, vyjma té v říčním korytě, je naprosto suchá. Teploty ve stínu atakovaly hranici padesáti stupňů Celsia a na slunci šplhaly až k šedesátce. Na jaře, po deštích, je ovšem Kurdistán poměrně zelená země. Nedostatek vody a zejména její distribuce je však celoročně velkým problémem, zejména kvůli chybějící infrastruktuře.
Jaká je bezpečnostní situace v místě, kde jste pracovali?
Popravdě, po několika týdnech jsem zjistil, že nebezpečnější je to asi v některých nejmenovaných částech Ostravy, zejména pak v noci. To, že je země oficiálně ve válečném stavu, připomínaly v podstatě pouze kontrolní body (check-points) na silnicích s vojenskou nebo policejní patrolou. Také letištní bezpečností procedury jsou trochu zevrubnější než bývá běžné. Jinak byli Kurdové poměrně vřelí a i přes jejich jistou počáteční nedůvěřivost jsem neměl pocit, že by jim naše přítomnost nějak vadila, často to bylo naopak.
Jak jste se vůbec po Kurdistánu pohybovali? Měli jste nějaké místní průvodce?
V podstatě jsme využívali místních řidičů znalých místních poměrů (většinou se jednalo o bývalé vojáky s výcvikem). Velice užitečné potom bylo navázání přátelského kontaktu s místním veterinářem, který nám byl velice nápomocný.
Plánuješ v nejbližší době nějakou další zahraniční cestu?
Ano, koncem října odlétám na geofyzikální měření na Filipíny. Slovensko nebo Polsko už jako zahraniční cestu vlastně ani nepovažuji.
Tak přeji úspěšné terény na Filipínách a doufám, že přivezeš další zajímavé zkušenosti z další exotické země.
zpovídal:
doc. RNDr. Jan Hradecký, Ph.D.
Katedra fyzické geografie a geoekologie
PřF OU
Zveřejněno / aktualizováno: 18. 11. 2022
