Historie katedry sociální geografie a regionálního rozvoje

Na Ostravské univerzitě působí od poloviny 90. let minulého století dvě geografické katedry. Obě datují svůj počátek až do roku 1953, kdy byla založena Vyšší pedagogická škola (VPŠ) v Opavě jako pobočka VPŠ v Brně a na ní vznikla Katedra přírodních věd, na kterou nastoupil v následujícím roce první geograf Radim Prokop a o rok později Ladislav Zapletal. Ten však roce 1958 odešel do Olomouce a geografická výuka byla zabezpečována převážně externě pracovníky z UP Olomouc a UJEP Brno. Po přestěhování VPŠ do Ostravy v roce 1959 a jejím přejmenování na Pedagogický institut (od roku 1964 potom na Pedagogickou fakultu) se začala připravovat pro geografy významná změna. Nejdříve byla v roce 1961 geografická výuka převedena do nové Katedry dějepisu a zeměpisu a o rok později byli přijati tři noví geografové – Miroslav Havrlant, Ladislav Buzek a Vladimír Svárovský. Společná katedra vydržela jen krátce, už v roce 1963 vznikly dvě samostatné katedry a historicky prvním vedoucím Katedry zeměpisu se stal Radim Prokop. Následně byli přijati další tři vyučující – geograf Jaroslav Bílek, geolog František Řehoř a ekonom Emil Šustek.

Sovětská okupace v roce 1968 a následná komunistická politika normalizace zasáhla i do tehdejší Katedry zeměpisu. Její vedoucí byl roce 1971 z fakulty pro svoje politické názory propuštěn a novým vedoucím přejmenované Katedry geografie se stal Miroslav Havrlant, který dokázal i v nesmírně těžkém období normalizace udržet úroveň geografického pracoviště, i když postupně došlo k výrazným personálním změnám. Katedru opustil nejen R. Prokop, ale také E. Šustek, který přešel na jiné pracoviště Pedagogické fakulty. Dále se z regionu odstěhoval J. Bílek, navíc bohužel zemřel V. Svárovský. Místo nich přišli Alois Matoušek, Arnošt Wahla a Jaroslav Vencálek, takže Katedra geografie měla v 70. letech 6 interních vyučujících, s nimiž spolupracovalo i několik externích geografů. Výuka byla zaměřena na přípravu učitelů pro základní i střední školy v aprobacích geografie s tělesnou výchovou, ruštinou nebo polštinou.

Rok 1974 se stal výrazným mezníkem pro katedru v oblasti geografického výzkumu. Společně s brněnským Geografickým ústavem při ČSAV byla ostravská katedra pověřena koordinovat geografický výzkum životního prostředí ve vybraných modelových regionech středoevropského prostoru, kdy právě Ostravsko bylo jedním z nich. Zapojení katedry v rámci mezinárodní spolupráce vyústilo v rozšíření kontaktů s geografickými pracovišti tehdejšího Sovětského svazu (Volgograd), NDR (Leipzig), Maďarska (Eger), Polska (Katowice), Bulharska (Burgas), ale i Jugoslávie (Zagreb) a Rakouska (Wien). Období spolupráce v rámci mezinárodního výzkumu životního prostředí v zemích bývalého RVHP je dokumentováno v četných výzkumných zprávách, studiích, sbornících, metodikách hodnocení změn v životním prostředí i v kartografických výstupech.

Posílení výzkumné činnosti umožnilo následně rozšířit katedru o další pracovníky – postupně přišli Petr Šindler, Jaromír Kaňok, Vladimír Baar, Jan Havrlant a Jan Prášek, do Geografického ústavu pak odešel A. Matoušek. Výzkumné úspěchy vedly roce 1987 k založení Kabinetu životního prostředí, v němž vedle geografů Václava Holuši a Hynka Adámka působili i biologové Josef Vondřejc a Bohumír Lojkásek. Ve vedení katedry nahradil M. Havrlanta po dovršení důchodového věku v roce 1986 Arnošt Wahla.

Pád komunistického režimu přinesl nové změny nejen na katedře, ale na celé fakultě, která se roce 1991 transformovala do současné Ostravské univerzity, jejímž prorektorem pro vědu a výzkum se stal Miroslav Havrlant. Katedra geografie organizačně přešla na novou Přírodovědeckou fakultu, jejímiž proděkany se stali L. Buzek a F. Řehoř. Na katedru se vrátil Radim Prokop, novým vedoucím se však stal dosavadní externista z Hydrometeorologického ústavu Ladislav Kříž. Kabinet ŽP se rozpadl, geografové odešli do podnikatelského sektoru, biologové na Katedru biologie a ekologie. Kolektiv pracovníků rozšířili Lubomír Müller a Petr Rumpel a katedra získala akreditaci realizovat nejen učitelské obory ve všech kombinacích nejen v rámci Přírodovědecké, ale i Filozofické a Pedagogické fakulty, ale nově také neučitelské studijní obory.

Zásadním mezníkem pro ostravskou geografii se stal rok 1995, kdy se katedra rozdělila na dvě nové – Katedru fyzické geografie a geoekologie, kterou převzal V. Kříž, a Katedru sociální geografie a regionálního rozvoje, jejímž vedoucím se stal Petr Šindler. Do důchodu odešli M. Havrlant a R. Prokop, a přišli Petr Wilam, Petr Žufan, Tadeusz Siwek, Martin Kovář a také první ženy – politoložka Monika Šumberová a socioložka Eleonóra Hamar, kterou po dvou letech vystřídala Kateřina Janků. Velký zájem o geografické obory vedl k akreditaci řady nových studijních oborů na obou katedrách, personální vývoj však brzdil systém „socialistického“ financování, který přetrvával z předcházejícího období. Teprve jeho zásadní změna zohledňující skutečné pedagogické a vědecko-výzkumné výkony v roce 2003 umožnila katedře přijmout řadu nových učitelů a prosadit celou řadu změn v činnosti svých aktivit.

V první dekádě nového století se i nadále geografové aktivně podíleli na řízení OU i Přírodovědecké fakulty – P. Šindler byl v letech 2000-2006 děkanem fakulty, Tadeusz Siwek prorektorem pro vědu a výzkum (2001-2004) a Vladimír Baar rektorem Ostravské univerzity (2004-2007). Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje v důsledku těchto personálních přesunů změnila několikrát svého vedoucího – po P. Šindlerovi vedení převzal v roce 2000 V. Baar, poté T. Siwek (2004-2006) a P. Rumpel (2006-2008), po ukončení rektorského působení katedru znovu převzal V. Baar (2008-2019) a po něm v roce 2019 opět Petr Rumpel.

Přelom tisíciletí byl velmi významný z několika hledisek. Utlumily se profesně zaměřené bakalářské studijní obory (Cestovní ruch, Veřejná správa a rozvoj), o které byl enormní zájem, ale výukově byl příliš náročný na počet pracovníků katedry. Velký zájem přetrvával o učitelské studium a o nové magisterské studijní obory – Sociální geografii a regionální rozvoj (akreditován 1998) a Politická a kulturní geografie (akreditován 2000). Díky aktivitám Petra Rumpela se začala rozvíjet spolupráce se zahraničními pracovišti jako základ pro hustou síť partnerských škol v programu Erasmus, rychle se rozvíjela vědecko-výzkumná a publikační činnost. I přes útlum zmíněných bakalářských oborů zajišťovala katedra každoročně výuku pro více než 500 studentů v bakalářský i magisterských programech, postupně se však tento počet snižoval až na zhruba 300.

Personální složení procházelo v první i druhé dekádě nového tisíciletí významnými změnami. Odcházeli senioři (A. Wahla, J. Vencálek, P. Šindler, J. Havrlant) i mladí (P. Wilam, M. Kovář), přicházeli noví kolegové, z nichž někteří časem zase z různých důvodů odešli (Pavel Bednář, Tomáš Boruta, David Walter Novák, Robert Ištok, Přemysl Mácha, Zuzana Houdková, Eva Tenzin, Miroslava Ištoková, Andrej Sopkuliak, Aura-Luciana Istrate), jiní zůstali (Tomáš Drobík, Ondřej Slach, Luděk Krtička, Vincenc Kopeček, Tomáš Hoch, Jan Ženka, Barbara Baarová, Lukáš Laš, Martin Solik, Kateřina Rudincová Ženková, Alexandr Nováček, Jan Macháček, Petr Dvořák, Vojtěch Bosák). Tato personální výměna cíleně směřovala ke zlepšení profesní struktury, přičemž se podařilo kolektiv vyučujících i výrazně omladit.

Díky kvalitním vědeckým a publikačním výsledkům se v roce 2007 podařilo získat akreditaci doktorského studia Politické a kulturní geografie a v roce 2014 i akreditaci pro habilitační a profesorská řízení v tomto programu. Následujícího roku byla udělena doktorská akreditace i programu ekonomická geografie a regionální rozvoj. Nové akreditace na všechny studijní programy a pro habilitační a profesorská řízení byly uděleny v letech 2018-2020. V roce 2021 došlo ke sloučení našich doktorských studijních programů do jediného programu s názvem Politická a ekonomická geografie.

V současnosti se katedra dále vyvíjí, formují se nové týmy s různými výzkumnými specializacemi a zaměřeními, katedra se také v současnosti významně zaměřuje na rozvoj našeho regionu formou poradenství a třetí role.

Zveřejněno / aktualizováno: 08. 02. 2022