Historie katedry sociální geografie a regionálního rozvoje

Na Ostravské univerzitě působí od poloviny 90. let minulého století dvě geografické katedry. Obě datují svůj počátek až do roku 1953, kdy byla založena Vyšší pedagogická škola (VPŠ) v Opavě jako pobočka VPŠ v Brně a na ní vznikla Katedra přírodních věd, na kterou nastoupil v následujícím roce první geograf Radim Prokop a o rok později Ladislav Zapletal. Ten však roce 1958 odešel do Olomouce a geografická výuka byla zabezpečována převážně externě pracovníky z UP Olomouc a UJEP Brno. Po přestěhování VPŠ do Ostravy v roce 1959 a jejím přejmenování na Pedagogický institut (od roku 1964 potom na Pedagogickou fakultu) se začala připravovat pro geografy významná změna. Nejdříve byla v roce 1961 geografická výuka převedena do nové Katedry dějepisu a zeměpisu a o rok později byli přijati tři noví geografové – Miroslav Havrlant, Ladislav Buzek a Vladimír Svárovský. Společná katedra vydržela jen krátce, už v roce 1963 vznikly dvě samostatné katedry a historicky prvním vedoucím Katedry zeměpisu se stal Radim Prokop. Následně byli přijati další tři vyučující – geograf Jaroslav Bílek, geolog František Řehoř a ekonom Emil Šustek.

Sovětská okupace v roce 1968 a následná komunistická politika normalizace zasáhla i do tehdejší Katedry zeměpisu. Její vedoucí byl roce 1971 z fakulty pro svoje politické názory propuštěn a novým vedoucím přejmenované Katedry geografie se stal Miroslav Havrlant, který dokázal i v nesmírně těžkém období normalizace udržet úroveň geografického pracoviště, i když postupně došlo k výrazným personálním změnám. Katedru opustil nejen R. Prokop, ale také E. Šustek, který přešel na jiné pracoviště Pedagogické fakulty. Dále se z regionu odstěhoval J. Bílek, navíc bohužel zemřel V. Svárovský. Místo nich přišli Alois Matoušek, Arnošt WahlaJaroslav Vencálek, takže Katedra geografie měla v 70. letech 6 interních vyučujících, s nimiž spolupracovalo i několik externích geografů. Výuka byla zaměřena na přípravu učitelů pro základní i střední školy v aprobacích geografie s tělesnou výchovou, ruštinou nebo polštinou.

Rok 1974 se stal výrazným mezníkem pro katedru v oblasti geografického výzkumu. Společně s brněnským Geografickým ústavem při ČSAV byla ostravská katedra pověřena koordinovat geografický výzkum životního prostředí ve vybraných modelových regionech středoevropského prostoru, kdy právě Ostravsko bylo jedním z nich. Zapojení katedry v rámci mezinárodní spolupráce vyústilo v rozšíření kontaktů s geografickými pracovišti tehdejšího Sovětského svazu (Volgograd), NDR (Leipzig), Maďarska (Eger), Polska (Katowice), Bulharska (Burgas), ale i Jugoslávie (Zagreb) a Rakouska (Wien). Období spolupráce v rámci mezinárodního výzkumu životního prostředí v zemích bývalého RVHP je dokumentováno v četných výzkumných zprávách, studiích, sbornících, metodikách hodnocení změn v životním prostředí i v kartografických výstupech.

Posílení výzkumné činnosti umožnilo následně rozšířit katedru o další pracovníky – postupně přišli Petr Šindler, Jaromír Kaňok, Vladimír Baar, Jan Havrlant a Jan Prášek, do Geografického ústavu pak odešel A. Matoušek. Výzkumné úspěchy vedly roce 1987 k založení Kabinetu životního prostředí, v němž vedle geografů Václava HolušiHynka Adámka působili i biologové Josef VondřejcBohumír Lojkásek. Ve vedení katedry nahradil M. Havrlanta po dovršení důchodového věku v roce 1986 Arnošt Wahla.

Pád komunistického režimu přinesl nové změny nejen na katedře, ale na celé fakultě, která se roce 1991 transformovala do současné Ostravské univerzity, jejímž prorektorem pro vědu a výzkum se stal Miroslav Havrlant. Katedra geografie organizačně přešla na novou Přírodovědeckou fakultu, jejímiž proděkany se stali L. Buzek a F. Řehoř. Na katedru se vrátil Radim Prokop, novým vedoucím se však stal dosavadní externista z Hydrometeorologického ústavu Ladislav Kříž. Kabinet ŽP se rozpadl, geografové odešli do podnikatelského sektoru, biologové na Katedru biologie a ekologie. Kolektiv pracovníků rozšířili Lubomír MüllerPetr Rumpel a katedra získala akreditaci realizovat nejen učitelské obory ve všech kombinacích nejen v rámci Přírodovědecké, ale i Filozofické a Pedagogické fakulty, ale nově také neučitelské studijní obory.

Zásadním mezníkem pro ostravskou geografii se stal rok 1995, kdy se katedra rozdělila na dvě nové – Katedru fyzické geografie a geoekologie, kterou převzal V. Kříž, a Katedru sociální geografie a regionálního rozvoje, jejímž vedoucím se stal Petr Šindler. Do důchodu odešli M. Havrlant a R. Prokop, a přišli Petr Wilam, Petr Žufan, Tadeusz Siwek, Martin Kovář a také první ženy – politoložka Monika Šumberová a socioložka Eleonóra Hamar, kterou po dvou letech vystřídala Kateřina Janků. Velký zájem o geografické obory vedl k akreditaci řady nových studijních oborů na obou katedrách, personální vývoj však brzdil systém „socialistického“ financování, který přetrvával z předcházejícího období. Teprve jeho zásadní změna zohledňující skutečné pedagogické a vědecko-výzkumné výkony v roce 2003 umožnila katedře přijmout řadu nových učitelů a prosadit celou řadu změn v činnosti svých aktivit.

V první dekádě nového století se i nadále geografové aktivně podíleli na řízení OU i Přírodovědecké fakulty – P. Šindler byl v letech 2000-2006 děkanem fakulty, Tadeusz Siwek prorektorem pro vědu a výzkum (2001-2004)Vladimír Baar rektorem Ostravské univerzity (2004-2007). Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje v důsledku těchto personálních přesunů změnila několikrát svého vedoucího – po P. Šindlerovi vedení převzal v roce 2000 V. Baar, poté T. Siwek (2004-2006) a P. Rumpel (2006-2008), po ukončení rektorského působení katedru znovu převzal V. Baar (2008-2019) a po něm v roce 2019 opět Petr Rumpel.

Přelom tisíciletí byl velmi významný z několika hledisek. Utlumily se profesně zaměřené bakalářské studijní obory (Cestovní ruch, Veřejná správa a rozvoj), o které byl enormní zájem, ale výukově byl příliš náročný na počet pracovníků katedry. Velký zájem přetrvával o učitelské studium a o nové magisterské studijní obory – Sociální geografii a regionální rozvoj (akreditován 1998) a Politická a kulturní geografie (akreditován 2000). Díky aktivitám Petra Rumpela se začala rozvíjet spolupráce se zahraničními pracovišti jako základ pro hustou síť partnerských škol v programu Erasmus, rychle se rozvíjela vědecko-výzkumná a publikační činnost. I přes útlum zmíněných bakalářských oborů zajišťovala katedra každoročně výuku pro více než 500 studentů v bakalářský i magisterských programech, postupně se však tento počet snižoval až na zhruba 300.

Personální složení procházelo v první i druhé dekádě nového tisíciletí významnými změnami. Odcházeli senioři (A. Wahla, J. Vencálek, P. Šindler, J. Havrlant) i mladí (P. Wilam, M. Kovář), přicházeli noví kolegové, z nichž někteří časem zase z různých důvodů odešli (Pavel Bednář, Tomáš Boruta, David Walter Novák, Robert Ištok, Přemysl Mácha, Zuzana Houdková, Eva Tenzin, Miroslava Ištoková, Andrej Sopkuliak, Aura-Luciana Istrate), jiní zůstali (Tomáš Drobík, Ondřej Slach, Luděk Krtička, Vincenc Kopeček, Tomáš Hoch, Jan Ženka, Barbara Baarová, Lukáš Laš, Martin Solik, Kateřina Rudincová Ženková, Alexandr Nováček, Jan Macháček, Petr Dvořák, Vojtěch Bosák). Tato personální výměna cíleně směřovala ke zlepšení profesní struktury, přičemž se podařilo kolektiv vyučujících i výrazně omladit.

Díky kvalitním vědeckým a publikačním výsledkům se v roce 2007 podařilo získat akreditaci doktorského studia Politické a kulturní geografie a v roce 2014 i akreditaci pro habilitační a profesorská řízení v tomto programu. Následujícího roku byla udělena doktorská akreditace i programu ekonomická geografie a regionální rozvoj. Nové akreditace na všechny studijní programy a pro habilitační a profesorská řízení byly uděleny v letech 2018-2020.

V současnosti se katedra dále vyvíjí, formují se nové týmy s různými výzkumnými specializacemi a zaměřeními, katedra se také v současnosti významně zaměřuje na rozvoj našeho regionu formou poradenství a třetí role.

Přehled pracovníků katedry v průběhu její historie
+

1Radim Prokop1954–1971, 1990–1995
2Miroslav Havrlant1962–1995
3Vladimír Svárovský1962–1971
4Jaroslav Bílek1964–1972
5Emil Šustek 1968–1971
6Alois Matoušek 1971–1980
7Arnošt Wahla 1972–2008
8Jaroslav Vencálek1974–2011
9Petr Šindler 1981–2012
10Vladimír Baar 1985–současnost
11Jan Havrlant 1986–2020
12Petr Rumpel 1993–současnost
13Petr Wilam 1995–2008
14Petr Žufan 1999–současnost
15Tadeusz Siwek 2001–současnost
16Martin Kovář 2001–2010
17Monika Šumberová2002–2018
18Eleonóra Hamar 2002–2004
19Kateřina Sidiropulu Janků 2004–2008
20Pavel Bednář 2005–2012
21Tomáš Drobík 2005–současnost
22Robert Ištok 2006–2014
23Tomáš Boruta 2006–2012
24Ondřej Slach 2006–současnost
25Luděk Krtička 2006–současnost
26David Walter Novák2007–2017
27Vincenc Kopeček2008–současnost
28Přemysl Mácha 2008–2018
29Zuzana Houdková2010–2012
30Tomáš Hoch2011–současnost
31Jan Ženka2012–současnost
32Miroslava Ištoková2013–2014
33Barbara Baarová2013–současnost
34Andrej Sopkuliak2014–2017
35Eva Tenzin2014–2018
36Lukáš Laš2015–současnost
37Tomáš Merta2015–2015
38Martina Nesvadbová2015–2015
39Martin Solik2015–současnost
40Petr Dvořák2017–současnost
41Jan Macháček2017–současnost
42Alexandr Nováček2017–současnost
43Kateřina Rudincová Ženková2018–současnost
44Aura-Luciana Istrate2019–2020
45Vojtěch Bosák2020–současnost

Zveřejněno / aktualizováno: 06. 04. 2021