Geografická exkurze Indonésie 2022 – zápisky z cest

Den 1. a 2. – Cesta

V neděli jsme se ráno sešli na ostravském nádraží, kde jsme doplnili poslední české zásoby před 28 osmadvacetihodinovou cestou na druhý konec světa. Už ve vlaku bylo o zábavu postaráno, hlášky z našich předchozích výletů nás pobavily vzájemně více než dost. Dobrou náladu doplnily řízky na cestu, a tak jsme posilněni dobrým jídlem dojeli na letiště ve Vídni. Zde nám trvalo chvíli se zorientovat a najít správný gate pro náš let. Po prvotním neúspěchu se nám to nakonec podařilo a mohli jsme se odbavit. Čekání na odbavení bylo trošku delší, než jsme čekali, ale dobrá nálada neopadala. Nakonec jsme nastoupili do letadla směr Istanbul, kde jsme přestoupili na letadlo do Jakarty. V letadle jsme se prospali, najedli se, zkoukli několik filmů a zahráli různé hry. Konec cesty se nám již trochu táhnul, navíc jsme před přistáním museli několikrát obkroužit letiště před přistáním z důvodu špatného počasí. Po příletu jsme prošli nejrůznějšími kontrolami zahrnující ověření covidových dokumentů a získání víz. Poté, co jsme opustili letiště jsme byli poprvé konfrontováni s místním počasím. Horko a dusno z nás udělalo během pěti minut udělalo skupinu mokrých ručníků. Poté, co jsme se z počasí trochu vzpamatovali, nastal pro nás nečekaně těžký úkol v podobě hledání taxíku. Po několika nezdarech jsme nakonec dosáhli úspěchu a dojeli na ubytování. Zde nás čekal další úkol, a to objednat taxi na další den. Chopili se toho čtyři lidi z naší skupiny, což znamenalo, že ráno přijelo víc taxikářů, než bylo potřeba. Na letiště jsme se ovšem ráno dostali a čekalo nás znova hledání správného gatu. Po chvíli hledání se nám to podařilo a úspěšně jsme se dostali do letadla směr Medan na ostrově Sumatra. Zde na nás čekali naši řidiči, kteří nás měli odvést do národního parku Bukit Lawang. Velmi rychle však zjišťujeme, že i relativně krátký úsek pojedeme několik hodin. Střet s místní hustou dopravou a mírně rozbitými cestami byl pro nás kulturní šok. Nakonec se po několika hodinách a opravě auta dostáváme na místo a naše dobrodružství v džungli může začít. Již při vstupu do rezervace nás překvapili velice milí a vstřícní místní lidé, kteří nás vítali slovy: ,,Welcome to the jungle!“.

Ubytovali jsme se na našem hotelu, dali si welcome drink v podobě jejich přeslazených džusíků a poté jsme se připravili na další náročný den, který byl v podobě treku pralesem.

Den 3. – Trek džunglí

Náš den jsme začali v 9:00, kdy jsme se s našimi průvodci vydali na cestu do pralesa. Při cestě džunglí jsme narazili na mnoho zvířat, například na varany, opice, želvy či ptáky. Po chvilce náročného „šplhání“ jsme konečně spatřili náš cíl, a to orangutany sumaterské. Celkem jsme jich během treku viděli pět. Po přibližně dvou hodinách jsme dostali od našeho průvodce Imrana posilnění v podobě čerstvého zdejšího ovoce. Během pauzy jsme měli možnost vidět endemity pralesa – Thomas monkeys. Po naší pauze nám dal Imran na výběr obtížnost trasy, kterou se chceme vydat. Vybrali jsme si easy way. Bohužel tak moc easy to nebylo. Cesta byla velice náročná, několikrát jsme u ní upadli a někteří utržili nějaké ty rány. Ale nakonec všichni přežili a dorazili jsme do cíle: do našeho skromného ubytování v džungli. Místní nás velice hezky pohostili, což bylo z jejich strany velice milé. Bydleli jsme společně na smradlavých válendách s moskytiérama. Ale únavou jsme všichni padli a spali do dalšího dne.

Den 4. – Návrat do vesnice

Probuzení nebylo příliš příjemné. Brzo ráno nás hlučně probudilo skákání makaků, kteří nám skákali po přístřešku. Dokonce nám při snídani vběhli do ubytování a z batohu Marka ukradli sušenky a léky. Než jsme se vydali zpět, čekal nás menší trip k nedalekému jezírku s vodopádem, kde jsme se osvěžili a poté nám naši průvodci namalovali obličeje barvou z kamenů z řeky. Při návratu k ubytování nás čekal menší oběd a následoval návrat do vesnice na raftech. Sjížděli jsme společně řeku, u toho zpívali jejich velice chytlavou písničku: ,,Jugle track, jugle track in Bukit Lawang…“. Po návratu jsme byli ubytovaní v jiném hotelu, kde byl krásný výhled na celou rezervaci. Večer jsme si zašli na výborné místní jídlo, každý se věnoval pár hodin svým pracím na počítačích a tímto jsme tento den ukončili.

Den 5. – Ochutnávka místní tradice

Po zaslouženém spánku jsme mohli začít nový den. Po sladké snídaní jsme měli tu možnost seznámit se s místní kulturou, a tak hned ráno na nás čekala cesta tuk-tukem. Cesta tuk-tukem byla velice záživná, když jsme se v některých chvílích málem vyklopili. Naštěstí se nic nestalo a nikdo nepřišel k úrazu. Na první zastávce jsme mohli vidět plody kakaových bobů a rýžová pole, která zrovna obdělávali místní vesničané. Znovu jsme nasedli do našich královských vozů a vydali se na druhou zastávku, kde nás čekala ukázka výroby tofu a výroby hnědého cukru. Měli jsme to štěstí a dostali ochutnávku, která alespoň na chvíli zasytila naše hladové krky. Dnešní výprava končila na nedalekých trzích, kde jste mohli najít vše od čerstvého ovoce přes oblečení až po tabákové výrobky. Během celé výpravy nás doprovázel náš laskavý průvodce Imran. Po návratu do vesnice jsme se vydali doplnit veškeré zásoby na 12hodinovou cestu, která nás čekala ještě ten večer. Poté jsme jen relaxovali a vychutnávali si poslední chvíle místní atmosféry obklopeni zdejší přírodou.

Den 6. – Příjezd do města Banda Aceh

Po skvělých zážitcích spojených se sumaterskou přírodou na nás čekal snad nejvíce důležitý bod programu, a to návštěva Siyah Kuala University ve městě Banda Aceh. Cesta do tohoto města však nebyla vůbec jednoduchá. Zastihla nás bouře, kvůli které nebylo možné v cestě pokračovat, a tak jsme bohužel do Banda Acehu dorazili s několikahodinovým zpožděním. Vedení univerzity nás velice laskavě přijalo a nabídlo nám ubytování přímo v univerzitním kampusu. Po vybalení věcí nás jeden z vyučujících, Aval, provedl po univerzitě. Viděli jsme přednáškové sály, jazykové učebny, laboratoře, knihovnu i místní menzu. Také jsme se setkali s několika místními studenty. Velmi je zajímalo studium v Česku, a tak jsme si s nimi povídali o našich studijních zkušenostech. Na oplátku jsme si vyslechli mnoho zajímavých informací o studiu v Indonésii. Po setkání se studenty nám Aval nabídnul tradiční indonéské jídlo a poté jsme vyrazili na setkání s rektorem Siyah Kuala University. Dozvěděli jsme se více informací o možnosti studia pro mezinárodní studenty i o univerzitě samotné. Po tomto setkání jsme se i s dalšími vyučujícími vydali na ochutnávku místní kávy, neboť káva je jedním z nejdůležitějších symbolů tohoto města a jeho obyvatelé jsou na ni patřičně hrdí. Káva z Acehu nám velmi chutnala a několik pytlíků jsme si vzali s sebou.

Den 7. – Univerzita Siyah Kuala

V dalším dni nás čekalo prezentování našich témat pro místní studenty i vyučující. Připravili jsme si prezentace o využívání obnovitelných zdrojích energie, udržitelné dopravě, změnách městských struktur, mezinárodním obchodě či o chráněných evropských územích. Všechna témata obecenstvo velmi zajímala, ale nejvíce je zaujala otázka udržitelné dopravy – především sdílených kol. Dalším bodem programu byla návštěva univerzitní knihovny, která se také nachází přímo v kampusu. Příjemně nás překvapilo, že součástí univerzitní knihovny je mimo i jiné i „Czech corner“ – místnost prezentující českou historii a kulturu. Zájemci si zde mohou prohlédnout fotografie českých měst, pročíst informační brožury či si prohlédnout náš tradiční kroj. Samozřejmě to nebyl jediný mezinárodní koutek. Kromě toho českého zde byly k vidění i ochutnávky kultur jiných zemí. Nejvíce se nám líbil korejský koutek, kde jsme si mohli vyzkoušet tradiční korejské hudební nástroje. Odpoledne nás čekala prohlídka okolí kampusu a samozřejmě zkoušení místních gurmánských specialit, což jsme si opravdu užili.

Den 8. – Univerzita Siyah Kuala

Další den jsme rovněž strávili na univerzitě Siyah Kuala. Nyní jsme již neprezentovali, ale naopak jsme poslouchali prezentace ostatních studentů a vyučujících, které shrnovaly momentálně nejvíce probíraná témata nejen na Sumatře, ale v celé Indonésii. Všechny prezentace byly opravdu zajímavé a obohacující. Velmi se nám líbila prezentace o ochraně mořských želv. Mořské želvy jsou totiž v Indonésii stále více ohrožené a hrozí jim vyhynutí. Naštěstí už v současné době v Indonésii působí některé organizace, které se starají o záchranu těchto živočichů. Doufejme tedy, že se jim v jejich činnosti bude dařit a mořské želvy se zde nezapíšou na seznam vyhynulých živočichů. Prezentaci připravila česká doktorandka, která se mořským želvám v Indonésii dlouhodobě věnuje. Odpoledne, po zajímavě stráveném dni na univerzitě, jsme se opět vydali na prohlídku města. Banda Aceh je docela velké město, takže je zde pořád co objevovat. Nejvíce nás zaujala velká mešita Baiturrahman, která je snad nejvýznamnějším symbolem města. Večer jsme se sešli s našimi laskavými hostiteli z univerzity Siyah Kuala na společné večeři. Opět jsme byli pohoštěni tradičními indonéskými specialitami, především rybami a mořskými plody. I když je indonéská kuchyně zcela odlišná od té české, velmi nám chutnalo. Naši hostitelé se postarali o příjemný program.

Den 9. – Loučení na univerzitě

Pobyt na univerzitě se nám začal krátit, a proto jsme se museli rozloučit se všemi novými přáteli z univerzity Siyah Kuala, kteří se k nám celou dobu chovali velice laskavě a pořád se nám věnovali. Avšak před odjezdem nám ještě stihli zorganizovat další výlet. Navštívili jsme Muzeum Tsunami a Památník Apung 1 – obrovskou loď, kterou tsunami v ruce 2004 zaneslo 3 km do vnitrozemí. Loď je stále na stejném místě, kde uvízla a připomíná tak neštěstí, které se v tomto městě před osmnácti lety stalo. I když z návštěvy těchto míst běhá mráz po zádech, byl to pro nás opravdu nezapomenutelný zážitek. Po návštěvě těchto míst jsme zamířili vstříc dalšímu dobrodružství.

Den 10. – Strastiplná cesta

Výjezd z Banda Acehu začínal velmi dobře, v autě nás čekali tři řidiči, kteří působili poněkud zmateně. Nejdříve nás všechny usadili do auta, načež jsme dostali příkaz k okamžitému vystoupení, neboť si vzpomněli, že nemají usazeny všechny kufry. Rozpačitě jsme tedy vystoupili z auta, s tím, že nikdo nevěděl, co se bude dít. Řidiči tedy vložili kufr do auta a nám v tu chvíli nám došlo, že v autě bude buď kufr nebo my. Zvolili jsme tedy nás a kufr jsme vyndali. Kufr se dal do kufru a na kufr ulehl jeden z řidičů. Cesta na ostrov Tailana byla krátká, trvala zhruba stejně dlouho jako cesta z Ostravy do Indonésie. Poslední část cesty na ostrov jsme pluli místním plavidlem. Nejdříve jsme si cestu užívali na střeše lodi, nicméně velice brzo přišla bouřka a byli jsme nuceni sejít do podpalubí za nižší třídou. Po mnoha hodinách jsme konečně dorazili na krásný tropický ostrov Tailana. Zde nás přivítal Tomáš Ouhel, správce tohoto ostrova. Tomáš vypadal jako kříženec Dana Bilzeriana a Doc. Hradeckého. Připomínal nám miliardáře z reklamy na SAZKU. Ubytování bylo velice hezké, byly to tři nově zrekonstruované chatky s výhledem na pláž.

Den 11. – Průzkum ostrova

Druhý den z rána jsme se vydali na průzkum ostrova, rozhodli jsme se ostrov obejít dokola. Obvod ostrova činí jeden kilometr a cesta kolem měla trvat zhruba 15 minut. Nám to ovšem zabralo podstatně déle, z počátku jsme se radostně vydali po pláži a představovali jsme si, že cesta bude celou dobu stejná, zalitá pískem a sluncem. Po pár metrech se ovšem cesta začala nepříjemně zhoršovat v druhé půli jsme museli překračovat popadané kmeny a také se brodit po pás ve vodě. Také nás několikrát smetla velká vlna. Příjemná procházka se tedy změnila v boj o holý život. S několika šrámy jsme se po hodině vrátili zpátky na naší bezpečnou pláž. Odpoledne se pak naše skupina rozdělila. Jedna část se rozhodla ulovit ryby na večeři. Druhá skupina se pak věnovala surfování a třetí šla obdivovat krásy korálového útesu při šnorchlování. Večeře samozřejmě nebyla. Zbylé skupiny byly ovšem úspěšné. Večer jsme strávili společně hraním na kytaru a ohromujícím zpěvem.

Den 12. – Návštěva místní vesnice

Dalšího dne dopoledne jsme byli nuceni opustit ráj a vydat se přes vodu na protilehlý ostrov do vesnice zvané Holoban. Zde jsme přijížděli ke břehům do přístavu, nebyli jsme si jisti, zda vesnici vůbec někdo obývá. Nakonec se ukázalo, že ano, a místní z nás byli u vytržení. Absolvovali jsme také neplánovanou schůzku se starostou vesnice, který se nás snažil přemluvit k další návštěvě džungle. My jsme ovšem počítali s návštěvou místní školy, naše oblečení a obuv tedy rozhodně nesplňovaly požadavky ani na easy track. Vydali jsme se tedy lodí do asi hodinu vzdálených jeskyní na jiném ostrově. Džungli jsme se ani tak nevyhnuli. I přes naši nevyhovující obuv jsme navštívili tři jeskyně. Výlet byl fajn, ale všichni jsme se už těšili na náš zaslíbený ostrov, kde nám bylo stejně nejlépe. Poslední večer na Tailaně jsme zakončili ohněm na pláži opět s hudebním doprovodem. Pobyt na Tailaně probíhal tak, že Tomáš, vrchní kolonizátor, zaměstnával skupinu místních obyvatel, kteří se starali o naše pohodlí. Například nám vyvařovali, osekávali kokosy na počkání pro osvěžení a celkově plnili, co nám viděli na očích.

Den 13. – Strastiplné cestování

Ráno nás čekal přesun do Medanu, odkud jsme měli letět do Jakarty. Nicméně tato cesta nebyla tak lehká, jak se z počátku zdálo. Kolem desáté ráno pro nás přijel speedboat, který nás zavezl na jeden z větších ostrovů souostroví Banjak, odkud jsme pokračovali do města Sinkil dřevěnou lodí. Z počátku to vypadalo jako cesta bez větších problémů. Všichni jsme si posedali na střechu lodi a začali jsme se opalovat. Ovšem při zastávce v rybářské vesnici začalo silně pršet a my jsme se museli schovat pod střechu lodi. Zde jsme pak stísnění jeli několik hodin až zpět do Sinkilu. V Sinkilu nás Tomáš vzal do kavárny jeho kamaráda, která ovšem byl zavřená. Majitel byl naštěstí natolik hodný, že kvůli nám otevřel a občerstvil nás. Dokonce nám objednal i jídlo. Na stole se však objevily tak ostré nudle, že je někteří nemohli sníst, a těm kteří je snědli, se zamotala hlava tak na 10 min. Po pohoštění pro nás přijel objednaný minibus, který nás převezl během deštivé noci do Medanu.

Den 14. – Přílet do Jakarty

V Medanu jsme si dopoledne prošli město a odpoledne se vydali do Jakarty. Náš hotel se nacházel ve velmi zvláštní čtvrti, kde bylo možné shledat spoustu zajímavých lidí. Prvně nás ovšem zarazil smrad z místní stoky, který byl opravdu velmi nepříjemný. Po chvilce dohadování se nám podařilo ubytovat. Vyčerpaní a hladoví jsme si už jen objednali jídlo, podívali se na hokej a šli spát.

Den 15. – Zkoumání Jakarty

V neděli ráno jsme měli volný program, a tak jsme se rozdělili. Někteří vyhledali místního barbera a nechali si udělat nový účes, druhá skupinka šla fotit vyloučené lokality, zbytek se věnoval studiu či vyřizování sim karet. Po volném programu jsme měli sraz v historickém centru, které zdobí koloniální budovy z dob, kdy Indonésie byla kolonií Nizozemska. Před obědem jsme ochutnali místní ovoce, skočili do muzea umění a prošli se po náměstí. V restauraci jsme se sešli poprvé s panem doc. Ženkou, který naši výpravu přebíral na následující týden. Po obědě jsme vyrazili směrem k hlavnímu přístavu. Po cestě jsme narazili na místní tradiční svatbu, kde nás místní vzali na chvíli mezi sebe. Tento příjemný zážitek byl krásným zpestřením dne. K přístavu jsme nakonec nedošli, neboť jsme už zase měli hlad, a tak jsme šli na večeři, kde jsme se rozloučili s dr. Macháčkem.

Den 16. – Přesun do Bogoru

Ráno už začínáme program pod taktovkou doc. Ženky. Ráno po cestě na něco jako brunch se kluci tak trochu vkradli na místní fotbalové hřiště, kde potkali místní funkcionáře. Ti jim povolili si nafotit místní podmínky a dresy. Chlapcům se tato milá návštěva fotbalového prostředí líbila a vykouzlila jim úsměv na tváři. Po této krátké zastávce jsme rychle sedli do restaurace a dali si klasicky nasi goreng, tedy kuře s rýží. Už v té době nám toto jídlo začíná lézt i ušima, ale to jsme ještě nevěděli, že jej budeme jíst hojně i v následujících dnech. Po brunchi spěcháme na vlak a přesouváme se směr Bogor, kde se nachází naše partnerská univerzita. Po menších komplikacích, kdy jsme se s taxikářem naháněli v okruhu asi jednoho kilometru, jsme se dostali na koleje místní univerzity. Koleje byly podobné těm na Hladnově, ale na přespání byly dostačující.

Den 17. – Prezentace na univerzitě IPB v Bogoru

Ráno nás vyzvedly místní studentky Juri a Zahra, které nás provázely i v dalších dnech. Studentky nás vzaly na univerzitu, kde jsme se setkali s Dr. Emmou, která shodou okolnostní pár dní předtím byla prezentovat na naší univerzitě v Ostravě. Dr. Emma nám představila svůj výzkum a poté už byla řada s prezentacemi na nás. Všichni jsme představili prezentace zabývající se tématikou využívání smart technologií. Našimi posluchači byli místní studenti, kteří našim práci velmi ocenili a po každé prezentaci se rozjela zajímavá diskuze. Po prezentacích nám naši hostitelé ukázali celý kampus, vzali nás na oběd a příjemně si s námi popovídali. Po obědě nám ukázali jejich výzkumné středisko, kde pomocí nových metod pěstují zeleninu, ovoce či chovají ryby. Po oficiálním programu jsme se rozhodli, že navštívíme místní chrám. Zde ovšem část z nás narazila na problémy se sehnáním taxíka. Nakonec jsme ke chrámu dorazili pouze čtyři. Chrám byl ovšem otevřený jen z části, a navíc v době, kdy jsme dorazili, začalo pršet. Druhá část skupiny tak měla nakonec lepší program v místní kavárně. K večeru jsme se vrátili na koleje, objednali si jídlo a koukli jsme na naše hokejisty, kteří zrovna bojují na mistrovství světa.

Den 18. – V hlavní roli botanická zahrada a docent Ženka

Další den začínáme velmi brzo. Společně s Yuri a Zahrou jedeme do botanické zahrady, kde nás čeká cca dvouhodinová procházka. V botanické zahradě dostal možnost zazářit Marek, který dělal interview do místní televize. Nutno říct, že večer se jeho rozhovor opravdu objevil v místních zprávách. Po prohlídce botanické zahrady jsme se přemístili do výzkumného centra IPB univerzity. Zde dostal možnost zazářit naopak doc. Ženka, který zde představil výsledky své práce v oblasti mapování softwarových firem. Jeho přednáška byla velmi zajímavá a obecenstvo velmi zaujalo. Po konci prezentace totiž následovala téměř půlhodinová diskuse.

Den 19. – Strávená noc mezi čajovými plantážemi

Čtvrteční ráno začíná balením a loučením s kampusem univerzity IPB. Naše cesta pokračuje s našimi průvodkyněmi, Yuri a Zahrou, a dr. Emmou na exkurzi do nedaleké vesnice v oblasti horského pásu Puncaku, na kterém se táhnou čajové a kávové plantáže. Po cestě nahoru se udělala krátká zastávka kvůli krásného výhledu. To jsme ještě netušili, že zde budeme mít tu čest vyzkoušet si paragliding. Někteří z nás se tedy spontánně rozhodli, že paragliding otestují na svou vlastní kůži. Byl to nezapomenutelný zážitek. Po dvou hodinách cesty na nás čekají místní s kouzelným ubytováním uprostřed čajových plantáží. Do večera jsme měli volný program v podobě procházky, oběda a odpočinku. Po volném programu se konala společná večeře s doc. Ženkou, dr. Emmou, Yuri a Zahrou, dalšími lidmi z univerzity a s místními farmáři. Pohoštění bylo velice bohaté. Příjemným zakončením večera byla diskuse s místními farmáři, od kterých jsme si mohli vyslechnout hromadu zajímavých informací o výrobě kávy, ekonomické situaci a jejich životě. V neposlední řadě nesměla chybět ochutnávka kávy přímo od místních farmářů. Po vydatné večeři jsme si šli lehnout a spali až do dalšího dne.

Den 20. – Prohlídka čajových a kávových plantáží a Cibodas Botanical Garden

Po velmi příjemně strávené noci pro nás průvodkyně Yuri a Zahra spolu s místními připravili výbornou snídani v podobě již velice známého indonéského pokrmu – nasi goreng. Někteří již toto jídlo připravované z rýže a kuřecího masa nemohli vystát, tak se snídaně neúčastnili. Po vydatné snídani naše cesty zamířily do nedaleké vesnice, kde jsme si mohli prohlédnout tradiční proces výroby kávy, jejich loupání a sušení kávových zrn. Toto bylo velice zajímavé a všechny nás to nadchlo. Dále jsme pokračovali procházkou k velmi rozlehlým čajovým plantážím. Zde jsme se dozvěděli více o jejím pěstování a sklízení. Během této procházky jsme navštívili mnoho krásných výletů, kde jsme si udělali společné fotky a pokračovali jsme dále – do Cibodas Botanical Garden. Zde následoval rozchod, který někteří využili k relaxu na sluníčku a někteří k procházce. Viděli jsme mnoho stromů, jako například citrusovník, eukalyptus a jiné. Také jsme zde potkali naše známé z džungle – makaky dlouhoocasé. Po tomto krásném výletu následoval společný oběd a návrat do Bogoru a smutné loučení s příjemnými průvodkyněmi Yuri, Zahrou a dr. Emmou.

Den 21. – Sobotní toulky po okolí Bogoru

Náš den začal poněkud brzy, avšak výbornou hotelovou snídaní, po ní následoval odjezd do tradiční vesnice Sindang Barang, kde jsme se porozhlédli a dali si kávu. Poté následoval přejezd do blízkého chrámu. Pro vstup do chrámu si bylo nutno zakoupit šátky, které jsme si ovázali kolem pasu. V chrámu zrovna probíhal ceremoniál Sárí, který byl velice zajímavý. Další zastávkou byly vodopády. Zde nás bohužel lehce zradil Google, kdy jsme si mysleli, že se vodopády nachází v přírodě/džungli. Avšak realita byla jiná – aquapark, kde si hrálo několik místních dětí a nedaleko od něj vodopády ke kterým jsme mířili. Po tomto ne úplně vydařeném výletu následoval návrat do města. Někteří zamířili na večeři, někteří si odpočinout na pokoj a někteří pro léky do lékárny.

Den 22. – Přejezd do Geoparku Ciletuh

Po další hotelové snídani následoval odjezd směr Geopark Ciletuh, který patří na seznam UNESCO. Po cestě do této oblasti jsme navštívili další chrám a také několik nádherných vodopádů, za zmínku obzvlášť stojí jeden z nich – Curug Cimarinjung. Tento vodopád byl pro většinu z nás největší, který jsme kdy viděli a velice nás nadchnul. Po něm následoval pozdní oběd v podobě výborné ryby, kterou jsme si všichni společně dali a příjezd na ubytování Reddoorz. Po ubytování většina z nás zamířila na pláž, kde jsme se vykoupali, zahráli si fotbal s naším balónem Wilsonem a prošli se po pláži. Večer jsme si zašli na výborný seafood a s plnými břichy jsme šli po vyčerpávajícím dni spát.

Den 23. – Ujung Genteng

Ráno jsme se opět vydali na další cestu. Tentokrát byla naším cílem lokalita Ujung Genteng - malebné místo s plážemi omývanými Indickým oceánem. Nejsou tu však jenom pláže, funguje zde záchranná stanice pro ohrožené mořské želvy, kterou jsme samozřejmě nezapomněli navštívit. Některé želvy jsme si mohli pohladit a nakrmit je salátem. Následně jsme se šli podívat na ,,želví pláž” - místo, kde mořské želvy kladou vajíčka. Po návštěvě želví stanice jsme se vydali na oběd a poté jsme šli objevovat místní pláže. Brzy jsme však zjistili, že je toto místo vhodnější na surfování než k plavání, protože se u pobřeží neustále tvořily obrovské vlny. Tato skutečnost nás však neodradila. Občas sice někdo zmizel pod vlnou a pohodové plavání se změnilo v boj o holý život, ale nakonec jsme všichni přežili a sešli jsme se na společné večeři. Jak už bylo zmíněno, klasická indonéská večeře představuje rýži s masem na sto způsobů. I tak jsme si ale celkem pochutnali.

Den 24. – Nekonečná cesta do Jakarty

Ráno jsme si ještě užili pár posledních chvil na pláži, protože jsme věděli, že nás opět čeká dlouhá cesta autem. Cestování po Indonésii není totiž žádný med. Ujet 5 km autem někdy může trvat klidně hodinu, když zrovna narazíte na dopravní zácpu. Naše cesta z Ujung Genteng do Jakarty byla sice dlouhá jen 220 km, ale její překonání trvalo asi 9 hodin. Cestování jsme si krátili různými způsoby – spánkem, poslechem hudby, sledováním filmu i hraním her. I tak se nám ale cesta zdála nekonečná. Proto jsme byli opravdu nadšení, když jsme po devíti hodinách cesty z okýnek zahlédli nasvícené jakartské mrakodrapy. Večer jsme se už stihli jen ubytovat na hotelu a jít na večeři.

Den 25. – ZOO

Další den jsme začali výbornou snídaní a poté jsme se vydali na návštěvu ZOO. Viděli jsme orangutany, makaky, kapybary, luskouny, lvy, sumaterské slony a spoustu dalších zvířat. ZOO v Jakartě je opravdu obrovská. I když jsme v ní strávili asi 4 hodiny, nepodařilo se nám ji projít úplně celou. Po návštěvě ZOO jsme šli objevovat zákoutí Jakarty. Rozdělili jsme se, někteří se šli procházet ulicemi a cestou zkoušeli místní streetfood a někteří zamířili do nejvyššího, 56. patra mrakodrapu BCA Tower. Odtud byl hezký výhled na okolní stavby a ulice.

Den 26. – Akvárium

Ráno jsme se probudili s pocitem, že jsme se indonéské fauny stále nenabažili. Po chvíli gůglování jsme zjistili, že jsou v Jakartě tři různá akvária. Pro usnadnění rozhodování jsme se rozhodli navštívit všechna. K vidění byly téměř veškeré vodní druhy zvířat od piraní po karety. Zahlédnout jsme mohli také některá netradiční suchozemská zvířata. Například zde byla možnost pohladit obří marocké šváby. Měli bychom si připomenout, že prakticky jakákoliv delší cesta v Jakartě znamená několik hodin strávených v koloně. Znamená to, že na ubytování jsme se dostali až v pozdně odpoledních hodinách, a na další program již nezbývalo příliš času. Přesto jsme měli pocit, že tuto zvířecí kapitolu v Jakartě musíme důstojně završit. Vydali jsme se tedy na lov místní vyhlášené pochoutky, grilovaného ulura. Pro Vás nezasvěcené se jedná o kobru, která je zabita a stažena z kůže přímo před vašimi zraky. Odvážlivci si na kuráž před konzumací vypijí panáka čerstvé hadí krve. U nás se ovšem žádný takový odvážlivec mezi námi nenacházel.

Den 27. – Vzdělávací den

Předposlední den našeho výletu jsme se rozhodli trochu obohatit naše duševní vlastnictví a dozvědět se něco o historii Jakarty. Nejprve jsme se z našeho hotelu vydali pěšky k 132 metrů vysokému Národnímu Monumentu Jakarty. Ten byl vystavěn na počátku šedesátých let jako oslava indonéské nezávislosti. Dovnitř jsme se bohužel nedostali, neboť byla brána k monumentu zavřena. Z dálky nám tento monument nepatrně připomínal ostravskou Novou radnici. Na místě to ovšem jako v Ostravě nevypadalo, při bližším ohledání nám místo připomínalo spíše Paříž. Skupiny pouličních prodejců se nám pokoušely za každou cenu vnutit klíčenky v podobě tohoto monumentu, stejně tak, jako se v Paříži prodávají klíčenky v podobě Eiffelovy věže. Na další pamětihodnost jsme se již rozhodli vydat taxíkem. V Indonésii používají aplikaci Grab, která se podobá našemu Uberu. Pro nás to byl ovšem hlavní dopravní prostředek, který lze rovněž použít pro dovážku jídla (nasi goreng). Vydali jsme se tedy do muzea Bahari. Toto muzeum se soustředí na historii námořnictví v Indonésii. Muzeum se nachází blízko pobřeží Jávského moře a je situováno do historické budovy ve starém holandském koloniálním stylu. Dozvěděli jsme se mnoho o rybářských lodích z různých částí Indonésie. Můžete se zde dozvědět mnoho informací o místní historii mořeplavectví a rybolovu.

Den 28. a 29. – Loučení se s Indonésií

Poslední den naší výpravy se nesl v duchu shánění dárků na poslední chvíli. Zamířili jsme proto na Mangga Besar 2, místo, kde seženete úplně vše. My jsme tam ovšem vydali především pro batikované košile a jednu sukni. Cestou jsme také nakoupili místní tropické ovoce všemožných tvarů a barev. Po překvapivě úspěšných nákupech jsme se odměnili posledním obědem v centru Jakarty. Kde jsme navštívili All You Can Eat bufet s grilovaným masem. Všichni jsme měli obavy, že na cestě domů budeme mít hlad, tyto obavy však byly rychle zažehnány. Naše myšlenky se rozplývaly nad výborným jídlem a tím pádem jsme téměř zapomněli, že musíme být na letišti. Přivolali jsme si tedy Grab a doufali, že provoz na silnicích k nám bude milosrdný. Po více než hodině strachování se jsme si mohli oddechnout, byli jsme na místě určení. Jako pomyslnou tečkou a rozloučením se s výpravou jsme si v letadle na večeři objednali nasi goreng. Se slzou v oku jsme konzumovali tento lahodný pokrm, neboť se nám do očí dostala pálivá omáčka sambal.

Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022
Indonésie 2022

Zveřejněno / aktualizováno: 21. 06. 2022